Z tváří všech čtu obrovskou úzkost, říká praktická lékařka přijímající uprchlíky z Ukrajiny

Za první týden od vypuknutí války na Ukrajině ošetřila 12 ukrajinských lidí. S jakými zdravotními problémy přicházejí nejčastěji? Jak jsou na tom psychicky a s čím v tuto chvíli potřebují pomoci nebo poradit především? 
 

Co vás přimělo se do projektu Lékaři pro Ukrajinu připojit a jak jste se podílela na jeho startu? 

Obrovskou chuť pomoci jsem měla od okamžiku zveřejnění prvních zpráv o válce na Ukrajině v médiích. Kromě finanční pomoci jsem přemýšlela nad tím, jak využít to, co umím nejlépe, a to je role praktického lékaře. Příležitost na sebe nenechala dlouho čekat, již v pátek 25. února jsem dostala SMS od spřátelené ordinace z Dolních Břežan o tom, že začínají nabízet lékařské služby pro uprchlíky zdarma (více o projektu čtěte v tomto článku). Po konzultaci s majitelkou praxe na pražské Letné, kde ordinuji, MUDr. Wiererovou, jsme se shodly na tom, že se chceme k této nabídce připojit. Výzvě jsme poté společně pomohly se dostat do světa jejím zveřejněním na sociálních sítích, a to veřejně i ve skupině praktických lékařů. K dnešnímu dni má přes 41 000 přečtení.

Odezva byla okamžitá, zprvu zejména ze strany kolegů, ostatních praktických lékařů pro dospělé. Postupně se přidávali pediatři, gynekologové a další specialisté. Kolegyně MUDr. Anna Matoušková z Břežan pak spolu s manželem spustili webové stránky, kde jsme následně veškerou nabízenou pomoc organizovali do jakéhosi přehledu. Pacienti nás teprve postupně objevují.

Byla jste jedna mezi prvními, kteří se zapojili do iniciativy pomoci a bezplatného poskytnutí lékařské péče uprchlíkům z Ukrajiny. Kolik pacientů už u vás za tu dobu bylo?

Do dnešního dne jsem v naší letenské ordinaci vyšetřila 12 lidí. Až na dvě výjimky šlo vždy o dvojice, většinou to byly matky s dospělými dcerami. V jednom případě manžel doprovázel svou partnerku ve vysokém stupni těhotenství.

Pokud už k vám nějaký takový pacient dojde, s jakými zdravotními problémy nejčastěji? Co potřebují? 

Z tváří všech, kteří přicházejí, čtu obrovskou úzkost. Ta pak sekundárně může zdekompenzovat i jejich chronická interní onemocnění, například vysoký tlak, cukrovku nebo zažívací obtíže. Několik pacientů přišlo s akutními infekčními onemocněními kůže a dýchacích cest. Tři maminky ve velmi pokročilém stupni těhotenství jsme po dohodě předali k další péči do fakultních nemocnic. Chtěla bych tímto moc poděkovat za velikou vstřícnost.

Jistě velkou roli u nich hraje i psychika. Jak na tom tito pacienti jsou? Jak jste to vnímala, když u vás byli? 

Úkol praktického lékaře je vnímat pacienta se vším všudy. Domnívám se, že v případech uprchlíků ze země, kde je válka, je více než jindy důležité se na psychický stav příchozích aktivně ptát, i když tyto obtíže primárně neuváděli jako důvod návštěvy u mě. Často takový dotaz vedl k přerývanému líčení situace, za které narychlo opouštěli své domovy. Oči v tu chvíli vlhly nejen pacientům a pohlazení nebo objetí bylo mnohokrát první léčbou, kterou jsem jim poskytla.

Co ještě kromě lékařské pomoci případně potřebují? V čem se tu třeba hůře orientují? 

Většina uprchlíků, které jsem ošetřila, měla v Čechách již nějaké přátele, rodinu. Takovéto zázemí jistě zásadním způsobem zjednoduší přivykání si na život v cizí zemi a odbourá jazykovou bariéru, kterou považuji pro uprchlíky za nejzásadnější hendikep. 

Informace pro ostatní lékaře: jak moc složité je obsloužit nyní pacienta, který vlastně ani zatím není registrovaný u zdravotní pojišťovny a nemá vízum? Jsou okolo toho nějaké administrativní komplikace? Nebo naopak vše už celkem dobře funguje?

Všechno vzniká a dále se vyvíjí za pochodu, včetně procesu, kterým mohou uprchlíci žádat o vízum a tím vstoupit do našeho zdravotního systému. Projektem lekariproukrajinu.cz jsme s kolegy chtěli překonat období do doby, než se spustí státem organizovaná zdravotní péče hrazená z prostředků veřejného zdravotního pojištění s jasnými pravidly. Kdo rychle dává, dvakrát dává. 

Seznam kontaktů na webu Lékaři pro Ukrajinu se velmi rychle rozšiřuje. Pracujete ještě na nějaké další pomoci nebo projektu, ve kterých vidíte smysl?

Sama jsem několik let žila a pracovala v zahraničí a po návratu do Čech jsem si díky jazykové výbavě přirozeně postupně rozšiřovala řady pacientů právě o cizince žijící v Praze. Všichni mají za sebou nějaký zajímavý příběh, spojuje je veliká odvaha a ochota slevit ze svého pohodlí. Péče o ně mě naplňuje velkou pokorou, připomíná mi to mé vlastní, mnohdy bolavé začátky v cizině.

Podle mého názoru patří cizinci mezi ohrožené skupiny zejména z hlediska nemocí duše. Žijí mnohdy v České republice odtrženi od svých rodin, v kulturně odlišném prostředí. Doba covidová jejich sociální izolaci ještě umocnila. Snažím se formou různých projektů aktivně vyhledávat ohrožené a nabízet jim podporu. Posledním větším projektem byly jakési improvizované vánoční minibesídky u nás v ordinaci, kam byli vybraní pacienti zváni k posezení a ochutnávce domácího cukroví. 

MUDr. Eva Kandrnalová promovala v roce 2007 na 2. LF UK v Praze, atestovala z praktického lékařství v roce 2015 v Praze. Absolvovala také atestaci z praktického lékařství v Londýně ve Velké Británii. Působí v ordinaci MUDr. Wiererové na pražské Letné.
 

Autor: Pavlína Zítková

Foto: archiv Evy Kandrnalové