„Začátky jsou pro každého očního chirurga náročné. Teoretické znalosti jsou nezbytné, ale samotnou operaci se z knihy naučit nedá. Chirurg potřebuje získat cit pro práci s nástroji, koordinaci pohybů a především možnost jednotlivé kroky mnohokrát opakovat. Když jsem sama začínala, podobných příležitostí bylo velmi málo a skutečně intenzivních wetlabových kurzů stále není dostatek,“ říká oční chirurgyně MUDr. Andrea Janeková, Ph.D., FEBO, FEBOS-CR.Právě z její zkušenosti se začátky v oční chirurgii vzešla myšlenka uspořádat v České republice mezinárodní praktický kurz. Od 14. do 17. října se tak v Praze poprvé konal iSCOPE (International Surgical Course in Ophthalmic Precision Education): Prague Ophthalmic Wetlab. Zúčastnili se ho začínající i pokročilejší oční chirurgové z 11 zemí.Janeková se vzdělávání mladých oftalmologů věnuje dlouhodobě. Vedle vlastní chirurgické praxe přednáší a působí jako instruktorka na odborných kongresech a wetlabech po celé Evropě. Vyučuje mimo jiné na akcích Evropské společnosti kataraktové a refrakční chirurgie (ESCRS) a několik let působí jako jediná česká členka lektorského týmu Balkan Ophthalmic Wetlab v Sofii.„Na zahraničních wetlabech vidím, jak velký význam má možnost intenzivně trénovat pod vedením zkušenějších chirurgů. Chtěla jsem proto podobnou příležitost vytvořit také v České republice a zároveň do Prahy přivést zkušenosti a různé chirurgické přístupy kolegů ze zahraničí,“ dodává Janeková.<figure class="image"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/i_SCOPE_foto3_8ef666a3a3.jpg"></figure><h2>Nácvik mimo operační sál</h2>Wetlab je forma praktického chirurgického výcviku, při které si lékaři nacvičují konkrétní <a href="https://nasezdravotnictvi.cz/aktualita/lekarka-andrea-janekova-provede-rocne-2000-ocnich-operaci-ktere-jsou-nejcastejsi-a-jakych-varovnych-signalu-by-si-lide-meli-u-zraku-vsimat" target="_blank" rel="noopener noreferrer">operační postupy</a> mimo skutečnou operaci pacienta. Pracují s mikrochirurgickými nástroji, zkoušejí různé techniky, opakují jednotlivé kroky a učí se zvládat komplikace v bezpečném prostředí.„Praktický trénink je pro začínající oční chirurgy zásadní. Díky nácviku na umělých modelech a prasečích očích si mohou osvojit a zdokonalovat operační postupy, které později využijí při operacích skutečných pacientů. Čím více mají možnost v takovém prostředí trénovat, tím lepšími chirurgy se stávají. Cílem je zlepšovat jejich chirurgické dovednosti, snižovat riziko komplikací a především zvyšovat kvalitu života pacientů,“ vysvětluje Andrzej Dmitriew, polský oční chirurg a vedoucí kurzu Cataract Basic.Právě rozsah praktického nácviku byl jedním z hlavních principů kurzu iSCOPE. Zatímco na běžných odborných akcích bývá praktické výuce věnováno například jen několik hodin, v Praze měli účastníci k dispozici celé čtyři dny intenzivního tréninku. Teorie byla omezena na minimum a výuka probíhala pod přímým vedením zkušených chirurgů.Přínos takového vzdělávání oceňovali také sami účastníci. „Pro účast na iSCOPE jsem se rozhodl, protože jsem cítil, že nastal čas posunout své chirurgické dovednosti dál. Chtěl jsem se zdokonalit především ve zvládání náročných operačních situací a komplikací, se kterými se mohu setkávat při každodenní praxi,“ vysvětluje italský oční lékař Alberto Interdonato, který se zúčastnil kurzu pro pokročilé.<h2>Od operace šedého zákalu po transplantaci rohovky</h2>Program tvořilo pět praktických modulů určených začínajícím i zkušenějším chirurgům. Zaměřovaly se na základní a pokročilou kataraktovou chirurgii, pars plana vitrektomii, sekundární fixaci <a href="https://nasezdravotnictvi.cz/aktualita/prevence-zachranuje-zrak-co-dokaze-kontrola-odhalit-i-kdyz-oci-neboli-a-zrak-funguje" target="_blank" rel="noopener noreferrer">nitroočních čoček</a> a keratoplastiku. Účastníci si tak mohli osvojit nové operační dovednosti, zdokonalit techniku a nacvičit postupy při řešení komplikací.Pro kurz vzniklo na jednom místě 40 plně vybavených chirurgických pracovišť s vlastním operačním mikroskopem. Simulovala podmínky skutečných operačních sálů a na rozdíl od běžných wetlabů, kde jednu pracovní stanici často sdílejí dva účastníci, měl každý lékař k dispozici vlastní vybavení.Pro výcvik bylo připraveno přibližně 3000 prasečích očí, z nichž účastníci během čtyř dnů využili více než 2000. V kurzu keratoplastiky pracovali také s lidskou dárcovskou tkání z oční tkáňové banky. Dostatek preparátů a spotřebního materiálu umožňoval opakovat jednotlivé postupy podle potřeby, bez omezení počtem pokusů.Účastníci si navíc mohli vyzkoušet operační přístroje různých výrobců včetně technologií, které byly na trh uvedeny teprve nedávno. Pro některé z nich šlo o první příležitost pracovat s těmito systémy, porovnat jejich vlastnosti a seznámit se s nimi pod vedením zkušených instruktorů.<figure class="image"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/C5_A7350_690dbb084e.jpg"></figure><h2>Zkušenosti od chirurgů z různých zemí</h2>Součástí kurzu byl mezinárodní lektorský tým. Mezi zahraničními instruktory nechyběl například německý profesor Arne Viestenz, který se ve své klinické praxi věnuje mimo jiné komplexním chirurgickým případům a řešení komplikací. Lektorský tým doplnili také Johnson Yan Ning Neo, Andrzej Dmitriew, Diana Silveira e Silva a další odborníci.„To, co dělá iSCOPE skutečně výjimečným, nejsou jen špičkové technologie nebo rozsah praktického tréninku, ale především lidé, kteří za ním stojí. Velmi si vážím toho, že mé pozvání přijali vynikající <a href="https://nasezdravotnictvi.cz/aktualita/akantamebova-keratitida-vzacna-infekce-ktera-muze-skoncit-ztratou-oka" target="_blank" rel="noopener noreferrer">oční chirurgové</a> z různých zemí, kteří se rozhodli věnovat svůj čas a předávat své znalosti a zkušenosti bez nároku na honorář. Jejich ochota podílet se na vzdělávání nové generace očních chirurgů je pro mě nesmírně cenná a právě díky nim se podařilo tento projekt uskutečnit,“ říká Andrea Janeková.Přímý kontakt se zkušenými chirurgy považuje za důležitou součást výuky. „Pro mladého chirurga je nesmírně cenné stát přímo vedle zkušeného odborníka, sledovat jeho práci, ptát se a následně si daný postup sám vyzkoušet. Navíc může poznat různé přístupy chirurgů z různých zemí,“ vysvětluje Janeková.Cílem organizátorů je vybudovat v Praze mezinárodní platformu pro vzdělávání očních chirurgů. Kurz získal evropskou akreditaci EACCME (European Accreditation Council for Continuing Medical Education), která potvrzuje splnění evropských standardů pro další lékařské vzdělávání a umožňuje účastníkům získat mezinárodně uznávané kredity CME.Autorka: Pavlína ZítkováFoto: iSCOPE

large__C5A7589.jpg

medium__C5A7589.jpg

small__C5A7589.jpg

thumbnail__C5A7589.jpg

_C5A7589.jpg

Mladí oční chirurgové potřebují trénovat. Příležitostí k praktickému výcviku je stále málo

Začněme úplně od začátku. Co přesně je akantaméba a kde se s ní člověk může běžně setkat?&nbsp;Acanthamoeba je rod volně žijících jednobuněčných měňavek. Jedná se o jeden z nejrozšířenějších organismů vyskytujících se běžně v prostředí – ve vodě, půdě i prachu. Jde o velmi odolný mikroorganismus, který se vyskytuje ve dvou životních formách: jako aktivní forma – tzv. trofozoit – a klidové stadium cysty. Právě forma cysty je velmi odolná a umožňuje akantamébám přežívat až desítky let navzdory různým nepříznivým zevním vlivům (UV záření, extrémní teploty či působení různých chemických látek). Akantaméba je tzv. oportunním patogenem, tedy u zdravého člověka způsobí onemocnění pouze za specifických podmínek, jakými může být například snížení obranyschopnosti organismu.Jak se akantaméba dostane až do oka a proč jsou tak ohroženi právě lidé s kontaktními čočkami?&nbsp;Úvodní fází onemocnění rohovky způsobeného akantamébou (akantamébové keratitidy) je přichycení améby k povrchu rohovky, a to ke speciálním proteinům v jejím epitelu. Teprve poté dochází k tvorbě a uvolnění lytických enzymů, které umožní přechod akantaméb do hlubších vrstev rohovky.&nbsp; Publikovaná literatura uvádí, že <a href="https://nasezdravotnictvi.cz/aktualita/deset-mytu-o-sedem-zakalu-jeden-z-nejcastejsich-je-ze-sedy-zakal-musi-uzrat-jake-jsou-dalsi" target="_blank" rel="noopener noreferrer">nošení kontaktních čoček</a>, které je považováno za největší rizikový faktor, zvyšuje množství specifických proteinů v epitelu rohovky, a tedy usnadňuje přilnutí trofozoitů k povrchu. Čočky též mimo jiné způsobují mikrotraumata epitelu, což opět usnadní přichycení a průnik parazita do rohovky.Za nejrizikovější činnosti se považují ty, při nichž se kontaktní čočka přímo setká s přirozeným prostředím akantaméb: plavání v bazénech a přírodních vodách, přespávání v čočkách, jejich kontakt s kohoutkovou vodou v podobě jejich omývání či vyplachování pouzdra, sprchování s čočkami a úrazy v přírodě.<figure class="image"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/MU_Dr_Jarova_oci_a1f7565a93.jpg"></figure>Fotografie: MUDr. Nikola Járová (zdroj: archiv MUDr. Járové)<h2>Proč jsou nejvíce ohroženi nositelé kontaktních čoček&nbsp;</h2>Říká se, že akantaméba je všude kolem nás, přesto onemocní jen zlomek lidí. Co tedy rozhoduje o tom, že se u jednoho nositele kontaktních čoček infekce rozvine a u jiného ne? Víme dnes, kdo je k ní skutečně náchylnější?Rod akantaméb čítá 23 subtypů, z nichž pouze osm způsobuje u člověka zánět rohovky. Základním předpokladem tedy je kontakt s jedním z těchto konkrétních subtypů. I tyto subtypy se navzájem liší schopností infekci vyvolat a odolávat obranným mechanismům hostitele. Z dosud publikovaných studií je známo, že obecně vice rizikové jsou tzv. měkké kontaktní čočky, které se běžně používají jako ekvivalent brýlí, než tzv. tvrdé, které jsou vyráběny na míru pro specifická onemocnění oka.Předpokládá se také role obranyschopnosti organismu konkrétního jedince, zkoumány byly v této souvislosti i slizniční proteiny – imunoglobuliny, specifické proteiny na povrchu buněk i vlastní buňky imunitního systému – makrofágy a neutrofily.Máte k dispozici data o tom, kolik případů akantamébové keratitidy ročně v České republice skutečně diagnostikujeme?&nbsp;Akantamébová keratitida není onemocněním podléhajícím v ČR povinnému hlášení, neexistuje tedy jednotný registr případů. Jelikož se však jedná o onemocnění vzácné, koncentruje se jeho léčba spíše do větších center, která mají s diagnostikou a léčbou zkušenosti. Díky <a href="https://nasezdravotnictvi.cz/aktualita/prevence-zachranuje-zrak-co-dokaze-kontrola-odhalit-i-kdyz-oci-neboli-a-zrak-funguje" target="_blank" rel="noopener noreferrer">spolupráci jednotlivých oftalmologů</a> tedy existuje povědomí o počtu případů za rok, ovšem míra spolupráce se regionálně liší a přesná data bohužel chybí. Osobně doufám, že se nám tuto skutečnost podaří zlepšit. Abych se vrátila k otázce – víme, že četnost výskytu akantamébové keratitidy se v našich podmínkách pohybuje mezi čtyřmi a pěti novými případy za rok.&nbsp;Jaké jsou první příznaky?&nbsp;První příznaky onemocnění bývají velmi nespecifické a mohou se podobat celé řadě jiných, běžnějších očních onemocnění. Subjektivně pacienti uvádějí slzení, zarudnutí oka, světloplachost nebo rozostřené vidění. Při vyšetření pak oftalmolog nalezne v počátcích onemocnění velmi jemné, nenápadné změny, které zprvu na závažnost onemocnění nemusí upozornit.U akantamébové keratitidy se často zmiňuje velmi silná bolest, která neodpovídá tomu, jak oko při prvním vyšetření vypadá. Je právě nepoměr mezi bolestí a nálezem důležitým varovným signálem pro lékaře?&nbsp;Silná bolest, která je v rozporu s malým klinickým nálezem, je v literatuře často popisována, což ale může být velmi zavádějící. Ze zkušenosti víme, že vnímání bolesti je přísně individuální. Navíc nositelé kontaktních čoček mohou mít primárně sníženou citlivost rohovky a stejně tak řada pacientů, a to i s pokročilou keratitidou, silnou bolest neuvádí. Proto tento příznak nepovažujeme za rozhodující a i při absenci bolesti je důležité v diferenciální rozvaze diagnózu akantamébové keratitidy nevylučovat.Proč se toto onemocnění tak často zpočátku zamění za jinou infekci?&nbsp;Jak jsem zmínila, subjektivní obtíže ani klinický obraz onemocnění nebývají v počátcích onemocnění signifikantní. Naopak, akantamébová keratitida velmi často imituje klinický obraz jiných onemocnění, nejčastěji herpetické keratitidy. Infekce akantamébou je ve srovnání například se zmiňovanou herpetickou infekční keratitidou vzácná. Mnoho oftalmologů se s ní ve své praxi za celý život ani nesetká. Pravda je, že pacienti většinou stonají s těmi chorobami, které jsou nejběžnější, a proto se na vzácná onemocnění zpravidla ihned nemyslí. Ze všech těchto důvodů může být zpočátku diagnóza stanovena nesprávně.&nbsp;Pokud se uvádí, že až kolem 90 procent případů může být v počátku diagnostikováno chybně, jak významný je podle vás tento problém dnes? Pomohly moderní metody, jako je PCR nebo konfokální mikroskopie, situaci výrazně změnit?O důvodu prvotní chybné diagnózy, tedy záměně s jinou diagnózou, jsem již hovořila. To se při retrospektivním hodnocení dat prakticky nemění. Nedílnou součástí diagnostiky je <a href="https://nasezdravotnictvi.cz/aktualita/makularni-degenerace-ve-vlhke-forme-je-prusvih-jak-se-leci-a-kdy-lecbu-hradi-pojistovna" target="_blank" rel="noopener noreferrer">seškrab rohovky</a>, provedený očním lékařem, a také spolupráce s parazitologem, který vzorek kultivuje a hodnotí výsledek. V obou těchto krocích je zapotřebí mít dostatečnou zkušenost, neboť získání kvalitního vzorku tkáně s akantamébou bývá obtížné, zvláště pokud již akantaméba pronikla do hlubokých vrstev rohovky. Stejně tak ve zpracování vzorku může dojít k řadě chyb a výsledek je pak falešně hodnocen jako negativní.&nbsp;Metody jako in vivo prováděná konfokální mikroskopie nebo PCR diagnostika mohou v některých případech významně pomoci, ale stejně jako kultivace narážejí na své limity. Významnou nevýhodou obou metod je také nedostupnost, neboť konfokálním mikroskopem disponují v ČR pouze dvě pracoviště. PCR diagnostika v ČR není v klinické praxi dosud zavedena vůbec, což doufám do budoucna také dokážeme změnit.Jak dlouho dnes trvá, než máte jistotu, že jde právě o akantamébu?Pokud je výsledek u kultivačního vyšetření pozitivní, dostáváme tuto informaci z laboratoře zhruba třetí den. V tom případě si můžeme být stoprocentně jistí, že původcem infekce je skutečně akantaméba. V případě konfokální mikroskopie závisí rychlost výsledku na rychlosti transportu pacienta do místa vyšetření a na tom, zda je na pracovišti přítomen dostatečně zkušený vyšetřující. Konfokální mikroskopie má ale největší přínos v počátečních stadiích onemocnění, s pokročilostí zánětu spolehlivost vyšetření významně klesá. PCR diagnostika, pokud by byla rutinně zavedena do praxe, by mohla přinést výsledky i v řádu hodin. I ta má ale své limity, které přesahují rámec tohoto rozhovoru.&nbsp;Co se děje s rohovkou, pokud se infekce neléčí včas?&nbsp;V tom případě akantaméba proniká do hlubších vrstev rohovky, uvolňují se lytické enzymy, které rohovku „taví“, a spouští se zánětlivá reakce a imunitní reakce organismu. Pokud se do této kaskády léčebně nezasáhne, dochází k rozvoji dalších komplikací, jako zelený a šedý zákal (glaukom a katarakta), zánět v přední části oka (uveitida), může dojít k úplnému rozpadu rohovky a její perforaci. Rozvoj všech těchto závažných komplikací může vést ke ztrátě oka jako takového.<h2>Léčba je náročná, ale možnosti se zlepšují</h2>Jak dnes vypadá léčba? Je stále nutné, aby pacient v těžších případech kapky aplikoval prakticky každou hodinu, včetně noci, po řadu měsíců, nebo se díky novým možnostem léčby podařilo tento režim výrazně zmírnit?Stále platí, že léčba akantamébové keratitidy je svízelná a kvůli odolnosti parazita komplikovaná. Donedávna léčba spočívala v kapání kombinace minimálně dvou druhů kapek prakticky každou hodinu, v trvání několika dnů, týdnů, až dokonce měsíců. Často byla léčba doplněna i o další preparáty, včetně systémové léčby. Je nutné si uvědomit, že takový režim je pro pacienta v kombinaci s obtížemi vyplývajícími ze samotné diagnózy významnou fyzickou i psychickou zátěží.&nbsp;V nedávné době se objevila nová léčba, jejíž výsledky ve studiích i v klinické praxi vypadají velmi slibně. Tato léčba má přesně daný léčebný protokol, který se od předchozích výrazně liší. Po intenzivní fázi, která trvá zhruba tři týdny, se frekvence kapání snižuje na frekvenci pro pacienta více snesitelnou.&nbsp;Jak úspěšná je dnes léčba, pokud se nemoc zachytí včas? A jak se prognóza mění u pacientů, kteří přicházejí až v pokročilém stadiu?Obecně lze říci, že čím pozdější stanovení diagnózy, a tedy pozdější nasazení léčby, tím horší prognóza. To však neplatí striktně a svou roli hraje řada dalších okolností, jako přesný subtyp akantaméby či nastavení imunitního systému daného pacienta. Existují pacienti, u kterých byla stanovena diagnóza pozdě, a přesto došlo k jejich úplnému vyléčení. Bohužel existují i případy opačné. To jsou ale výjimky potvrzující pravidlo, nejčastěji platí fakt uvedený v úvodní větě.&nbsp;Může pacient o zrak přijít i přesto, že je léčba zahájena? Jak často je nakonec nutná operace rohovky nebo její transplantace?Ano, akantamébová keratitida je opravdu závažnou diagnózou, která i přes maximální léčbu může vést ke ztrátě oka. Z hodnocení našich klinických dat vyplývá, že transplantaci rohovky je nutno povést asi u poloviny případů. Je ale důležité si uvědomit, že transplantace není návratem oka do zdravého stavu, ale vynucený výkon, který má četné následky.<h2>Tři S: nespat, neplavat a nesprchovat se s čočkami</h2>Často se uvádí, že téměř polovina nositelů kontaktních čoček s nimi plave a zhruba 45 procent se s nimi sprchuje. Jak velký problém je podle vás právě toto chování? Je opravdu nutné čočky před každým sprchováním a koupáním vyndat, nebo záleží i na typu čoček a konkrétní situaci?Z mého pohledu v tomto případě neexistuje v tomto směru žádná bezpečná výjimka. Na štěstí, že zrovna vám se to nestane, se zkrátka nelze spoléhat.&nbsp;A co by si měl z tohoto rozhovoru odnést každý člověk, který nosí kontaktní čočky? Které chyby jsou z vašeho pohledu nejnebezpečnější – sprchování a plavání s čočkami, oplachování čoček vodou, nedostatečná dezinfekce, používání starého roztoku, nebo například příliš dlouhé nošení čoček?&nbsp;Všechny výše zmíněné situace jsou rizikové. Pokud více či méně pravidelně provozujete některou ze zmíněných aktivit, vystavujete se riziku vzniku závažné infekce oka. V lepším případě se nesetkáte přímo s akantamébou, ale třeba s bakterií. Avšak některé z nich mohou být pro oko stejně nebezpečné. Nošení kontaktních čoček má zkrátka určitá nezanedbatelná rizika, je potřeba o nich vědět a respektovat je. Obdobně jako v jiných životních situacích platí, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu… Autorka: Pavlína ZítkováFoto: ChatGPT

large_akantameba-keratitida-ChatGPT Image Sep 24, 2026, 08_11_13 AM.png

medium_akantameba-keratitida-ChatGPT Image Sep 24, 2026, 08_11_13 AM.png

small_akantameba-keratitida-ChatGPT Image Sep 24, 2026, 08_11_13 AM.png

thumbnail_akantameba-keratitida-ChatGPT Image Sep 24, 2026, 08_11_13 AM.png

akantameba-keratitida-ChatGPT Image Sep 24, 2026, 08_11_13 AM.png

Akantamébová keratitida: vzácná infekce, která může skončit ztrátou oka

Jakou funkci má v oku sítnice a proč je důležitá?&nbsp;Sítnice neboli retina je v podstatě orgán vidění. Vystýlá oko zevnitř a je zodpovědná za to, že světelný signál procházející čočkou se mění na vjem, který pak jde do našeho mozku. Součástí sítnice jsou totiž nervová vlákna a světločivné buňky: tyčinky a čípky, které nám umožňují vidění.&nbsp;Čím se může sítnice poškodit? Mechanicky, nebo nějakým zánětem?&nbsp;Nejhorším poškozením a zároveň nejčastějším jsou degenerativní změny způsobené věkem. I v naší ambulanci jsou nejčastěji starší pacienti přicházející s takzvanou věkem podmíněnou makulární degenerací. Další příčinou může být ucpaná céva nebo jiné celkové onemocnění, které nám sítnici poškodí – příkladem je cukrovka nebo vysoký tlak. Sítnice se může poškodit samozřejmě i mechanicky, kdy třeba tupým nárazem dojde k jejímu odchlípnutí.V tomto rozhovoru se zaměříme na makulární degeneraci. Jaké jsou hlavní příznaky?Tím, že degenerace zasahuje makulu (žlutá skvrna na oční sítnici, pozn. red.), tedy centrum oka, vlhká forma degenerace může vypadat tak, že se ráno člověk vzbudí a vidí před okem černý flek (existují dvě formy makulární degenerace: suchá a vlhká, přiblížíme si je dále v rozhovoru). Je to způsobeno nárůstem odtoku nebo zakrvácením. Co k nám ale přivede pacienta s makulární degenerací nejčastěji, je deformace rovné linie, utíkají mu panty od dveří, kachličky v koupelně. To je vždy známka toho, že se na sítnici něco děje. Často se ale stává, že pacientovo druhé oko je v pořádku a žádnou vadu si ani neuvědomí. Přichází pak ve fázi, kdy už je pozdě.Ve kterém věku začíná makulární degenerace nejčastěji?&nbsp;Nejčastěji ve věku 65 let a více, ale roli hraje hodně faktorů. Rizikovým faktorem je například rodinný výskyt tohoto onemocnění, čímž se zvyšuje pravděpodobnost, že pacient s těmito obtížemi může přijít už po padesátce. Jinak obecně mezi studiemi prokázané hlavní rizikové faktory patří věk, genetika, rodinná zátěž a kouření. Dalšími faktory jsou zdravotní stav a sluneční záření.&nbsp;<h2>Co obnáší biologická léčba?</h2>Jaké jsou v současné době možnosti léčby makulární degenerace?&nbsp;Bohužel makulární degeneraci neumíme zatím zcela vyléčit a snažíme se ji pouze zastavit a stabilizovat, třeba prostřednictvím biologické léčby. Makulární degenerace má dvě formy – suchou a vlhkou. V případě suché formy nemáme žádnou léčbu a nález jen pozorujeme, jestli nedochází k progresi. Můžeme doporučit doplňky stravy s luteinem. Tato forma neohrožuje pacienta tolik jako druhá, vlhká forma. To už je průšvih, protože může dojít k velmi rychlému a dramatickému zhoršení centrálního vidění. V této chvíli nastupuje biologická léčba, protože jiná léková alternativa zatím neexistuje.&nbsp;Před vytvořením biologické léčby se nijak makulární degenerace neřešila?&nbsp;Dříve se ložiska odstraňovala chirurgicky, ale výsledky nebyly tak dobré, jako jsou nyní v rámci biologické léčby.&nbsp;Jak biologická léčba probíhá?Speciální preparáty podáváme injekčně přímo do sklivcového prostoru oka. To znamená, že aplikace probíhá na operačním sále za sterilních podmínek. Pacient dochází na injekce v pravidelných intervalech.&nbsp;Jak dlouho musí docházet? Nebo tím, že je nemoc nevyléčitelná, musí podstupovat aplikaci doživotně?&nbsp;Záleží na konkrétní diagnóze, ale většina pacientů dochází skutečně dlouhodobě a často až do konce života.&nbsp;Představa, že mi pícháte jehlu do oka, je pro mě osobně strašidelná. Co během zákroku pacient cítí a jak ho uklidnit, aby neměl obavy?&nbsp;Zákrok je velmi rychlý a bezbolestný. Sestřička před samotnou aplikací kape do oka anestetické lokální kapičky, aby pacient necítil žádnou bolest. Poté putuje pacient na sál, kde si lehne, a za tři minuty jde zase ven. Otevření víček zajišťujeme takovým rozvěračem. Všichni pacienti jsou před první aplikací vystrašení, ale zvyknou si. Co od nich pak slýchám, tak necítí bolest, ale spíše vnímají tlak a že se něco děje. Důležité je nastavení v hlavě. Jestliže se uklidní a uvolní, pacient o píchnutí ani neví. Jestliže je ale zaťatý a vynervovaný, aplikace může být složitější. Proto se vždy snažíme s pacientem komunikovat, uklidňovat ho. Důležitý je také klidný dech.Některé choroby bývají časem vůči biologické léčbě rezistentní. Příkladem je léčba lupénky, kdy pak musí dojít k výměně biologické léčby. Je to podobné i v případě léčby makulární degenerace?To bych neřekla, že časem vzniká rezistence, i když s přibývajícími injekcemi můžeme vnímat, že oko reaguje hůře. Na druhou stranu některé nálezy nereagují ideálně už od začátku léčby. Když nejsme schopni dosáhnout stability, provádíme tzv. switch, což znamená, že vyměníme látku za jiný preparát biologické léčby.&nbsp;<h2>Kritéria na proplacení biologické léčby pojišťovnou</h2>Biologická léčba byla původně hrazena pacientem a pohybovala se v řádu desítek tisíc korun. Nyní je na vybraných klinikách a ve vybraných nemocnicích hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Jaké jsou stanoveny podmínky?Zdravotními pojišťovnami jsou stanovené diagnózy, pro které je centrová péče plně hrazená. Pacient ale musí splňovat daná indikační kritéria, tedy například v jakém rozmezí má zrakovou ostrost, jaká je prokazatelná aktivita nálezu, a musíme doložit nález zobrazovacími metodami. Jestliže je splní, biologická léčba je plně hrazená.&nbsp;Jsou kritéria hodně přísná?&nbsp;Nález by neměl být podle daných kritérií ani ne moc dobrý, ale ani ne moc špatný, aby bylo léčbou dosaženo očekávaných výsledků. Kritéria se ale neustále upravují dle vývoje léčby, což je třeba příklad diabetiků, kde je degenerace sítnice také velmi častá, a využívá se proto biologická léčba. Česká vitreoretinální společnost v minulých letech komunikovala se zdravotními pojišťovnami, aby se kritéria mírně rozvolnila, a byla tak umožněna v rámci veřejného zdravotního pojištění větší skupině pacientů. To se nakonec myslím podařilo.Vyskytují se u biologické léčby i nějaké nežádoucí účinky? Mluvila jste o tom, že občas je potřeba provést lékový switch. Jaké komplikace mívají v těchto případech pacienti nejčastěji?&nbsp;Největším strašákem, kterého se bojíme, je, aby nevznikla zánětlivá komplikace. Proto lék aplikujeme vždy na sterilním sále. Na každého pacienta rozbalujeme nový oblek a nové rukavice, abychom se případným komplikacím vyhnuli. Existoval jeden preparát, u kterého byl u minima pacientů po aplikaci popisován výskyt nitroočního zánětu. Od tohoto preparátu se ale už ustupuje.&nbsp;Musí po aplikaci biologické léčby pacient dodržovat nějaká pravidla? Chránit se například více před sluníčkem, omezit fyzickou aktivitu nebo se méně dívat do počítače?&nbsp;Oči je dobré chránit před sluníčkem vždy. Jinak ale žádná konkrétní pravidla dodržovat nemusí. Často nám tuto otázku pacienti pokládají také, ale i vzhledem k tomu, že se většinou jedná o starší pacienty, říkám jim, ať dělají to, co je baví. Důležité je docházet na pravidelné kontroly a na aplikace, což je v některých případech problém. Zvlášť když musí dojíždět častěji a mají to dále.Probíhají nějaké očekávané klinické studie, které přinesou nové možnosti léčby a třeba prodloužení aplikace biologické léčby? Jak často na ni musí pacienti docházet?Klinické studie probíhají pořád. V posledních letech vznikají tzv. biosimilární léčiva, což jsou léky, které nahrazují originální léčivo, když mu vyprší patent. Nejsou to generika, tedy nejsou to zcela stejné léky, ale velmi podobné a nemusí podstupovat všechny fáze klinických studií. Výroba léků je pak rychlejší a levnější.&nbsp; Vyvíjí se ale neustále i originální léky, jejichž předností je právě prodloužení léčebného intervalu. Některé přípravky je potřeba aplikovat po měsíci nebo po dvou měsících. Vloni ale přišel lék, který stačí aplikovat jednou za tři měsíce, a ten interval se neustále prodlužuje. U staršího pacienta, kterému je třeba 85 let a přiváží ho pravidelně vnuk, je to ulehčení zátěže nejen pro něho samotného, ale i pro celou rodinu. Kapacitně se uleví i nám, protože pacientů s makulární degenerací je vzhledem ke stárnoucí populaci stále více.Kdybychom se podívali na statistiky z posledních let, jak velký nárůst to je?Zrovna jsme na statistiky koukali a před třemi lety jsme provedli 1700 aplikací biologické léčby za rok. Loni jsme měli už 3800 pacientů a letos počítáme se zhruba 5000. S kapacitou mají problém i fakultní nemocnice a v některých už vyhlásili stop stav a nové pacienty neberou. Tito pacienti poté končí také u nás. U pacientů přitom neřešíme kapacitně jen zákrok samotný, ale mezi každou aplikací ještě přichází na kontrolu, a to vše se musí organizačně zvládnout. Je to ale problém napříč celou Českou republikou.Můžeme pro naše oči preventivně udělat něco, abychom makulární degeneraci oddálili?Pro <a href="https://nasezdravotnictvi.cz/aktualita/jak-predchazet-problemum-se-zrakem-u-svych-deti-ocni-lekarka-prinasi-5-rad-a-tipu" target="_blank" rel="noopener noreferrer">oči můžete něco preventivně dělat</a>, ale spíše tím zabráníte jiným diagnózám. Třeba syndromu suchého oka, zvláště pokud pracujete hodně s počítačem a v klimatizovaných prostorách. Doporučuji kapat umělé slzy, které jsou volně prodejné, a dávat si pauzy při dlouhodobé práci na počítači. To nám ale nesouvisí se sítnicovou degenerací. Jestliže víte, že máte v rodině výskyt makulární degenerace, doporučujeme užívat vitaminy s luteinem, což jsou volně prodejné přípravky. Mohou fungovat jako prevence sítnicových onemocnění.&nbsp;<figure class="image"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/Lucie_Frantlova_OCP_photo_Dara_Rakovcik_2_4ece6bf3b3.jpg"></figure>Fotografie: MUDr. Lucie Frantlová (zdroj: Dara Rakovcik)<h2>Najít zkušeného lékaře do týmu je těžké</h2>Proč jste si vy vybrala oftalmologii?&nbsp;Ve třetím ročníku III. lékařské fakulty jsem chodila na praxi do Vinohradské nemocnice a moc se mi tam líbilo. Přístup lékařů, práce, obor samotný. Mířila jsem k oboru, který bych mohla dělat ambulantně, protože jsem nechtěla do nemocnice, a kde bych zároveň mohla pracovat rukama. A tato kombinace mě baví. Sice mám ambulanci, ale chodím i na sál, kde se realizuji manuálně, což mi i pomáhá přehodit hlavu jiným směrem.Na různých vedoucích pozicích v Očním centru Praha působíte od roku 2021. Nejdříve jste vedla síť ambulantních ordinací MediPort, od května 2023 navíc ambulantní provoz OCP a nyní aplikační a sítnicové centrum. Je v dnešní době náročně najít kvalitní oftalmology do týmu? Je jich dostatek?Nedostatek lékařů je v současnosti problém napříč všemi medicínskými obory a oftalmologie není výjimkou. My si tuto situaci plně uvědomujeme a začali jsme na ni reagovat s předstihem. Již před několika lety jsme vytvořili absolventské programy, v jejichž rámci každý rok přijímáme mladé lékaře po škole, a založili jsme vlastní vzdělávací akademii. Díky tomu si své oftalmology systematicky vychováváme sami – jak po stránce odborné, tak i praktické. Tímto způsobem se nám daří zajišťovat stabilitu týmu a kontinuitu kvalitní péče i do budoucna.Jak lákáte mladé lékaře do oftalmologie a konkrétně k vám do centra? Přece jen když se podívám na mapu, tak očních center je v České republice poměrně hodně a stále jich přibývá.My jako Oční centrum Praha spolupracujeme s projektem Po medině, kde nabízíme absolventům, ale také studentům z pátých a šestých ročníků semináře, praktické ukázky, aby se mohli rozhodovat. Zájem ze strany mediků je velký a chodí k nám jak na odborné workshopy, tak i na stáže.Z hlediska personálního nehraje roli i to, že v oftalmologii převažují ženy? Přece jen některé zůstávají na rodičovské, což je složité skloubit s prací operatéra. Doléhá na personální obsazení i tento fakt?Určitě, i když myslím, že ve fakultních nemocnicích je více mužů. U nás jsou opravdu většinou ženy a je to těžké, zvláště když chce člověk vedle mateřství posouvat kariéru, <a href="https://nasezdravotnictvi.cz/aktualita/lekarka-andrea-janekova-provede-rocne-2000-ocnich-operaci-ktere-jsou-nejcastejsi-a-jakych-varovnych-signalu-by-si-lide-meli-u-zraku-vsimat" target="_blank" rel="noopener noreferrer">dělat něco navíc a operovat na sále</a>. Pokud jako žena vypadnete na delší dobu, praxe vám utíká. Jiná situace může být v ambulanci, kde si práci více přizpůsobíte, ale obecně v medicíně skloubit mateřství a práci je náročné, a to nejen v rámci očního.Autorka: Pavlína ZítkováFoto: Oční centrum Praha

large_Lucie Franatlova zdroj OCP.jpg

medium_Lucie Franatlova zdroj OCP.jpg

small_Lucie Franatlova zdroj OCP.jpg

thumbnail_Lucie Franatlova zdroj OCP.jpg

Lucie Franatlova zdroj OCP.jpg

Makulární degenerace ve vlhké formě je průšvih. Jak se léčí a kdy léčbu hradí pojišťovna?