ČLK připomínkovala digitalizaci zdravotnictví. Ministerstvo uznalo některé problémy, klíčové výhrady ale odmítlo

Komora hned v úvodu zdůraznila, že její výhrady nesměřují proti samotné digitalizaci. „Česká lékařská komora nepřipomínkuje jednotlivé novelizační návrhy zákona o elektronizaci zdravotnictví, ale soustředí se toliko na systematický a věcný přístup, který je základem řádného a pro všechny dotčené subjekty žádoucího procesu postupného zavádění elektronizace zdravotnictví.“ Podle komory však stát ukládá lékařům nové povinnosti dříve, než jsou připravené samotné systémy.

Komora žádala více času na přípravu

Jednou z hlavních výhrad je plánované zavedení povinných elektronických žádanek od července 2027. ČLK upozorňuje, že novela počítá s povinnostmi a sankcemi, aniž by lékaři měli možnost se s novými nástroji včas seznámit. „Česká lékařská komora nesouhlasí s ukládáním nových zákonných povinností pod hrozbou finančních sankcí, aniž by byl připraven a fungoval systém elektronického zdravotnictví. Lékaři potřebují dostatek času se s novými systémy seznámit.“

Komora proto požadovala přechodná období bez sankcí a také testovací prostředí dostupné nejméně čtyři měsíce před spuštěním ostrého provozu. Podle připomínek je termín 1. července 2027 vzhledem k současnému stavu projektu „nereálný, respektive neakceptovatelný“.

Ministerstvo zdravotnictví tuto připomínku označilo za částečně akceptovanou. Do důvodové zprávy doplnilo požadavek na testovací prostředí, metodickou podporu i přechodná období navázaná na skutečnou připravenost systému.

„Bez těchto podkladů nelze po poskytovatelích a dodavatelích spravedlivě požadovat plnou implementaci ani sankčně dovozovat nesplnění technicky závislé povinnosti,“ uvádí ministerstvo ve vypořádání připomínek.

Na druhou stranu odmítlo plošné bezsankční období a trvá na tom, že případné sankce budou vždy posuzovány individuálně podle konkrétních okolností.

Kdo zaplatí digitalizaci?

Dalším významným tématem byly náklady, které nové povinnosti přinesou zejména menším ambulancím. „Nelze souhlasit s jednostranným uložením zákonných povinností poskytovatelům bez aktivního financování procesu implementace do praxe ze strany státu,“ uvádí ČLK. Komora proto požadovala, aby stát jasně definoval kompenzační mechanismy, například prostřednictvím úhradové vyhlášky.

Ministerstvo tento požadavek odmítlo. „Zákonodárce není povinen hradit poskytovatelům náklady spojené s plněním zákonných povinností, pokud tak výslovně nestanoví zvláštní právní úprava,“ uvedlo ve vypořádání připomínek.

Současně však uznalo, že právě malé ambulantní praxe mohou být změnami zasaženy nejvíce. Do důvodové zprávy proto doplnilo upozornění, že „u těchto subjektů představují požadavky na úpravu informačních systémů, migraci procesů, školení a zajištění provozní podpory relativně vyšší ekonomickou i organizační zátěž“.

Ministerstvo zároveň slibuje metodickou podporu, centrální nástroje a vyhodnocení možností cílené podpory při zavádění nových systémů.

Spor o zdravotnické tajemství

Jedním z nejspornějších bodů byla ochrana zdravotnické dokumentace. Komora nesouhlasí s tím, aby do dokumentace mohly bez souhlasu pacienta nahlížet osoby bez zdravotnického vzdělání.

„Ochrana osobních a zvlášť citlivých údajů by měla i nadále zůstat absolutní prioritou a bez souhlasu pacienta není žádoucí, aby medicínsky nekvalifikované osoby měly přístup do zdravotnické dokumentace.“

Ministerstvo na svém návrhu trvá. Argumentuje tím, že vedle zdravotnických pracovníků budou některé činnosti vykonávat také další odborní zaměstnanci zdravotních pojišťoven. „Takto bude do zdravotnické dokumentace přiznán přístup například i kodérům bez zdravotnického vzdělání, podobně jako to mají kodéři či koordinátoři péče v nemocnicích.“

Současně zdůrazňuje, že elektronické prostředí podle něj ochranu dat spíše posiluje. „Elektronické prostředí naopak umožňuje přesnější technické omezení přístupu, zpětnou dohledatelnost, kontrolu pacientem prostřednictvím žurnálu činností a postih neoprávněného přístupu.“

Může pacient skrýt část své dokumentace?

Další sporný bod se týká takzvaného Registru oprávnění. Navrhovaná úprava umožňuje pacientovi skrýt část údajů ve sdíleném zdravotním záznamu. Současně poskytovatel neuvidí, že některé informace byly znepřístupněny. Návrh přitom vychází z evropského nařízení EHDS, které pacientům přiznává větší kontrolu nad jejich zdravotními údaji.

Podle komory by to mohlo vést k opakovaným vyšetřením, vyšším nákladům nebo problémům při posudkové činnosti. „Poskytovatelé tak v dobré víře, že disponují správnými a úplnými anamnestickými závěry, budou vystavovat pozitivní posudky osobám, u kterých by za současné právní úpravy nedošlo k nabytí oprávnění k držení zbraně nebo získání způsobilosti k řízení motorového vozidla,“ upozornila ČLK.

Ministerstvo ani tuto připomínku nepřijalo. Odvolává se na právo pacienta rozhodovat o svých údajích a připravovaný mechanismus takzvaného „break-the-glass“, který v naléhavých situacích umožní lékaři získat přístup i k omezeným údajům. Každý takový přístup má být evidován a následně kontrolován.

Shoda na cíli, rozdílný pohled na cestu

Z vypořádání připomínek vyplývá, že ministerstvo zdravotnictví a Česká lékařská komora se shodují na potřebě pokračovat v digitalizaci zdravotnictví. Liší se však v pohledu na tempo zavádění změn, financování nových povinností, rozsah sankcí i míru ochrany zdravotnických dat.

Ministerstvo část praktických připomínek zapracovalo. Do návrhu i důvodové zprávy doplnilo přechodná období, testovací prostředí, metodickou podporu nebo upozornění na zvýšenou zátěž malých ambulancí. Nevyhovělo však požadavkům na kompenzaci nákladů, zachování přístupu ke zdravotnické dokumentaci pouze pro zdravotníky ani návrhům souvisejícím s omezením sdílení údajů pacientem.

Otázky financování, ochrany citlivých zdravotních údajů a praktické realizace nových povinností tak zůstávají mezi nejdiskutovanějšími body připravované reformy elektronického zdravotnictví.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: ČLK