Co pomáhá při hubnutí dětí? Hlavní je pozitivní motivace, zdůrazňuje garant nového projektu Buď fit 24 MUDr. Petr Jehlička

Před dvěma a půl lety představil v jednom z článků návrh na projekt Národní program prevence obezity dětí a v Domě lékařů České lékařské komory se postupně začala scházet čím dál větší skupina zahrnující pediatry, obezitology, ale i nelékaře, kteří se danou problematikou dlouhodobě zabývají. Letos v lednu se po někdy i trnité cestě zrodil program Buď fit 24. Co zapojení dítěte do programu obnáší? Kolik se zapojilo praktických lékařů pro děti a dorost? Jak ideálně udržet motivaci dětí na cestě ke zhubnutí? A kterým největším překážkám musel jeho tým při tvoření programu Buď fit 24 čelit?

V první části rozhovoru jsme rozebrali ne moc dobrou situaci v České republice z hlediska nadváhy a obezity u dětí. Cílem projektu Buď fit 24, jehož garantem jste, je za rok snížit BMI o pět procent u dětí ve věku šest až 11 let. Projekt se ale vyvíjí už delší dobu. Jak vlastně tento nápad vznikl?

Byl to vlastně můj nápad. Na představenstvu České lékařské komory (ČLK) a poté v komorovém časopisu Tempus Medicorum jsem téma dětské obezity otevřel před 2,5 lety. Měl jsem určitou představu, jak vytvořit praktický a atraktivní program, který přitáhne rodiny a budou se na něm podílet nejen lékaři, ale také komunita lidí pracujících s dětmi. Na základě prvního článku se mi ozvalo pár lidí i mimo medicínu, které projekt zaujal, a nabídli spolupráci. Měl jsem i možnost díky prezidentovi ČLK Milanu Kubkovi využít konferenčních prostor v novém Domě lékařů, kde se nově vytvořená pracovní skupina mohla pravidelně scházet. Časem se tým dále rozrůstal a noví lidé přinášeli nové a velmi cenné nápady, postřehy a podněty, čímž vznikl současný projekt. První rok probíhal ryze v režii České lékařské komory, postupně se podařilo navázat velmi dobrou spolupráci s Odbornou společností praktických dětských lékařů, Sdružením praktických lékařů pro děti a dorost a Českou obezitologickou společností. Velmi důležitou součásti pracovní skupiny však jsou i zástupci Univerzity Karlovy, ČVUT, společnosti STOB. Klíčovým momentem však bylo spojení sil s Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) a profesorem Ladislavem Duškem a jeho lidmi. 

Zaslechla jsem ale, že začátky nebyly úplně bez mráčku. Především bylo obtížné přesvědčit pediatry, aby se do projektu hned zapojili. 

Pediatři už jsou samozřejmě dost přetížení a byli ostražitější v přijímání dalších projektů. Měli obavu, že budou zahlcení další byrokratickou agendou. Nicméně s vedením obou sdružení jsme opakovaně mluvili, dělali webináře a vysvětlovali jim principy, jak plánujeme program koncipovat, abychom je zatížili co možná nejméně. To jsme také nakonec splnili a pediatry by to nemělo v běžné praxi nějak zásadně zdržovat a otravovat. Pro pilotní projekt už máme kolegy zasmluvněné a budou se mu věnovat. 

Za zařazení dítěte do projektu obdrží lékař nebo lékařka 1000 korun a jeho či její sestra 600 korun. Kolik lékařů se doposud do projektu zapojilo?

Plán byl asi 110 lékařů a lékařek. V současnosti už je zaškolených a děti do projektu vybírá 32 lékařů. Dalších více než 80 lékařů a lékařek je v procesu zasmluvnění (informaci doplnila manažerka projektu Mgr. Kristýna Martináková z ÚZIS).

Základem je pozitivní motivace

V posledním čísle magazínu Tempus Medicorum jste psal, že obzvláště při výběru zhotovitele mobilní aplikace jste zažívali infarktové stavy, což také plánovaný start projektu pozdrželo o půl roku. Jaké největší komplikace nastaly v tomto ohledu? 

Měli jsme optimistické představy, že pracovní skupina zhodnotí jednotlivé nabídky a vybere tu pro uživatele nejvhodnější. Ale tím, že jsme čerpali finanční prostředky z evropských fondů, bylo nutné dodržet poměrně přísné legislativní procesy, do kterých nebylo možné nijak zasáhnout, natož je urychlit. Proto jsme doopravdy nabrali půlroční zpoždění. V tomto ohledu jsme vystřízlivěli. Nakonec se však všechno povedlo. Vítězná firma MagicWare zapracovala a aplikace vypadá velmi dobře. Garmin dodal fitness náramky. Potřebovali jsme se dostat do fixně daného rozpočtu, kde opět byla spousta pravidel a podmínek. V této fázi sehráli velkou roli kolegové z ÚZIS a Národního screeningového centra, bez nich bychom tímto byrokratickým kolem neprošli.

Distribuce fitness náramků mezi pediatry, kteří je poskytnou vybraným dětem, už probíhá. Náramky budou sledovat nejen pohyb, ale společně s aplikací se také řeší strava. Jak udrží náramky motivovat děti dlouhodobě? Při procesu hubnutí bývají zrovna pevná vůle a výdrž nejčastějšími slabinami.

Fitness náramek je dlouhodobě velmi motivační jak pro děti, tak i pro dospělé. Vidím to u svojí ženy. (úsměv) Je to ale samozřejmě jen pomůcka, i když důležitá. Důležité ale také je, aby rodiny věděly, kam jít za pohybem. Ve městech je příležitostí poměrně hodně, ale v menších městech a hlavně na vesnicích už je to problém. Proto bychom rádi vytvořili síť regionálních portálů BF24, kam by rodiče s dětmi mohli prokliknout z centrálního portálu Buď fit 24 a snadno tak najít aktuální informace z jejich okresu, seznamy nejbližších sportovních a turistických akcí, otevření tělocvičen, bazénů nebo sportovišť tělovýchovných jednot. Už máme připravený dopis pro hejtmany s žádostí o spolupráci. Doufám, že se nám podaří posunout tuto část programu na samosprávy a tím zjednodušit rodinám dosažení cílů. Hlavní snahou je dostat rodiny s dětmi do motivační fáze, a to nejen náramkem, ale právě jednoduchým vyhledáváním dostupných možností a akcí. 

Z hlediska stravy je obecně u zdravých tříletých až sedmiletých dětí doporučeno 1500 až 2000 kcal/den, u sedmi- až 12letých 2000 až 2500 kcal/den, u 13- až 15letých 2500 až 3000 kcal/den, intenzivně sportující vysocí náctiletí ale mohou mít spotřebu i 3500 kcal/den. Pomáhá aplikace počítat denní spotřebu a je to jednoduchý systém, nebo se děti bez pomoci rodičů neobejdou? 

Jednoznačně je potřeba, aby si v daném hracím týdnu (v rámci projektu musí dítě s rodiči zaznamenávat svůj jídelníček vždy alespoň sedm dnů v jednom měsíci, pozn. red.) rodiče s dítětem každý večer sedli a sepsali jeho jídelníček za uplynulý den. Databáze je upravena s ohledem na věk dítěte, naší snahou bylo vytvořit co nejjednodušší systém, aby to rodiče časově nezdržovalo. Po zapsání údajů do aplikace ihned vyskočí na obrazovce telefonu informace, jaký byl příjem dítěte – jestli byl dobrý, malý, nebo velký. Souběžně se objeví automatické hodnocení pohybových aktivit za daný den. Jejich poměr pak určí úspěšnost herního dne. Důležitá je však úhrnná týdenní bilance, nejen z jednoho dne. I když se jeden den nepovede, stále může dítě cílové parametry splnit. Dítě tak zůstává po celý herní týden motivováno. Náročnost navíc po každých třech měsících mírně stoupá, aby dítě mělo stále motivaci se zlepšovat.

Podle čeho jste určili, že sledování jídelníčku bude probíhat jen po minimální dobu sedmi dnů v měsíci? Brali jste to jako takové udržitelné minimum, protože při delším intervalu už by mělo více rodin problémy proces udržet?

Vychází to z vnitřních diskuzí pracovní skupiny a shodli jsme se, že delší období už by bylo problematické. Věděli jsme, že nemůžeme žádat zapisování jídelníčku šest měsíců v kuse. To by nikdo nevydržel, hra by nebyla hrou. Navíc když se jeden týden nepovede (třeba i z důvodu nemoci, úrazu), stále je možné v daném měsíci týden zopakovat. V aplikaci také vyskakují informační okna zaměřená na stravu nikoliv z hlediska energetické vydatnosti, ale z hlediska zdravé výživy. A jsem přesvědčený, že pokud každý večer v herním týdnu blikne na dítě před spaním zajímavá edukační informace, tak po roce v jeho povědomí zůstane a může vést i jeho rodiče ke zdravějšímu životního stylu.

Informační vyskakovací okna jste vytvářeli s psychology nebo nějakými motivátory? 

Vycházeli jsme ze zkušeností společnosti STOB, se kterou spolupracujeme od začátku a kde mají v tomto směru obrovské zkušenosti. Postupně ale budeme dostávat od rodičů hodnocení a zpětnou vazbu, takže můžeme témata během roku doplňovat a upravovat, ale jinak v tomto firmě STOB zcela důvěřujeme.

Jaký je vzhledem k rozpočtu dán početní limit dětí? 

K dispozici máme 1000 fitness náramků. Pokud bude projekt úspěšný, vyvstává otázka, jestli nad těchto 1000 dětí neexpandovat. To by ale znamenalo, že buď by si náramky museli rodiče koupit ze svého, nebo by se částečně podílely například zdravotní pojišťovny příspěvkem z fondu prevence. Efekt by to mělo obrovský, protože hlavní vstupní investice jako aplikace a webové stránky už jsou hotové a bylo by pak potřeba jen zainvestovat do náramku. 

Už jste o této možnosti s některými zdravotními pojišťovnami diskutovali, pokud by byl projekt úspěšný? Na druhou stranu kdyby si rodiny hradily náramky samy, nebyly by více motivované k tomu, aby své peníze dobře využily, a víc by se proto snažily v programu udržet?

Máte pravdu. Co je zadarmo, toho si nikdo neváží. Optimálně bych viděl kompromisní variantu, kdy by zdravotní pojišťovna přispěla polovinou sumy. Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) se k projektu BF24 hlásí. Mluvili jsme jak s panem generálním ředitelem Zdeňkem Kabátkem, tak s předsedou správní rady VZP Tomem Philippem, který veřejně deklaroval podporu tomuto projektu. Uvidíme za rok.

Jsou dané nějaké podmínky pro zapojení dítěte do programu? Co když celý rok nevydrží nebo se něco stane? 

I z právního hlediska je toto velmi složité a nemáme žádné jasné podmínky nebo sankce, když dítě přestane program plnit. Došli jsme k názoru, že necháme rozhodování a výběr dětí v plné kompetenci pediatrů, kteří znají své pacienty a jejich rodiny nejlépe. Věříme, že vyberou rodiny, které budou motivovány a nebudou hledat nějaké vedlejší cesty. Všichni jim chceme nějak pomoci a snad to rodiny ocení. Rozhodně nebudeme v případě přerušení programu vstupovat nějakou sankcí. Naopak chceme vybrané děti a rodiny motivovat pozitivně. Kdo program úspěšně dokončí, tedy za rok nepřibere na váze a zvýší pohybovou aktivitu, dostane od nás na konci malou odměnu (redukce BMI o 5 % znamená, že jestliže dítě v tomto věku během roku vyroste zhruba o 4 až 5 cm, tím, že nepřibere na váze, automaticky sníží hodnotu BMI, pozn. red.). Ale i dětem, které neuspějí, zůstane náramek, což je dobrá zpráva. 

Rodiče s dítětem musí pravidelně svého lékaře informovat, nebo jsou data z hodinek a aplikace odesílána automaticky? 

Aplikace komunikuje a odesílá data o pohybu a stravě rovnou na ÚZIS, aby nebyla zatěžována ani rodina, ani pediatr. Pediatr pak jen jednou za tři měsíce posílá údaje o výšce, váze a krevním tlaku. Výsledkem budou opravdu robustní data pro analýzy úspěšnosti projektu v gesci ÚZIS a ČVUT.

Autorka: Pavlína Zítková

Užito se souhlasem MUDr. Petra Jehličky