Při snaze o odbourání nadváhy a obezity u dětí narážíme na rodinné vazby, říká kardiolog Jehlička

Situace už mu přišla natolik na pováženou, že nechtěl jen tak sedět a na představenstvu České lékařské komory (ČLK) přednesl před dvěma a půl lety návrh Národního programu prevence obezity dětí. Pilotní roční verze právě startuje. Je opravdu situace s dětskou obezitou v Česku tak kritická? Které jsou nejzávažnější zdravotní problémy v důsledku obezity a dávají děti s rodinami na rady lékařů, když už je upozorní, že není radno brát situaci na lehkou váhu?

Jak jste se jako kardiolog dostal k řešení dětské obezity? 

Vcelku jednoduše. Mou ordinací prochází poměrně hodně dětí, a i když se profesně obezitou nezabývám, tak nárůst počtu dětí s nadváhou nebo obezitou je opravdu nápadný. A to byl moment, který mě zvedl ze židle. 

Přibližně u kolika procent svých pacientů můžete stanovit, že kardiologické problémy souvisí přímo s obezitou? 

Nejviditelnější jednoznačná vazba je u adolescentů, kteří jsou k nám posláni kvůli vysokému tlaku a ve většině případů jsou s nadváhou nebo obézní. Takže tady je souvislost zjevná. 

Podle statistik každé čtvrté dítě v České republice má minimálně nadváhu. Současně narůstá těžká obezita u náctiletých. Vy jste v jednom rozhovoru zmínil, že tento zhoršující se trend začal v 90. letech minulého století. Proč zrovna od této doby a roste tento negativní trend stabilně, nebo v posledních letech ještě zrychluje?

Nejsem odborníkem na obezitu, ale co vím od kolegů z pracovní skupiny, kteří se obezitě dětí věnují, tak čísla se sbírají od pediatrů v pětiletých intervalech a vzestupný trend od 90. let je patrný. Osobně se domnívám, že v posledních 10 letech na to má vliv hned několik faktorů: dramatická změna životního stylu, nástup sociálních sítí a virtuální reality a víceméně upuštění od běžné dětské pohybové venkovní aktivity, která bývala přirozená. Souvisí s tím i určitý stupeň zvýšení životní úrovně a zároveň nabobtnání množství stravy, sladkých jídel a nápojů. Tento trend akceleruje a covid jako takový situaci ještě přiostřil. Čísla z posledních pěti let ještě neznáme, ale všichni se obáváme, že budou horší než ta předchozí.

Na rozvoji obezity se ze zhruba 40 procent projevují genetické faktory. Bývá to i častá výmluva rodin? Mají opravdu tak velký vliv v tolika případech?

Roli spíše hraje určitý stereotyp rodinného života, a to jak po stránce jídla, tak po stránce pohybu. Mohou působit i genetické vlivy, ale jsou zcela minoritní. Všechno je na zvycích v rodině, které se předávají. Pokud jsou rodiče obézní a jejich dítě má v šesti letech nadváhu, je velmi pravděpodobné, že dopadne stejně, pokud oni sami nezmění svůj životní styl a nepřenesou ho dovnitř rodiny.

Obezita a nástup zdravotních problémů

Jste garantem nového Národního programu prevence obezity dětí Buď fit 24. Dělaly se v rámci příprav průzkumy, jestli jsou rozdíly v obezitě dětí na vesnici a ve městech? 

Historicky bylo dáno, že venkov je zdravější a města byla znakem takového sedavého způsobu života. V posledních letech se ale tento poměr vyrovnává a mnohdy je na tom venkov dokonce hůř.

Jednou ze zdravotních komplikací v důsledku obezity je vysoký tlak. Jaké jsou další následky pro zdraví? 

Sekundární komplikace se v dětském věku u obezity objevují poměrně pozdě. Vysoký tlak ale patří mezi prvotní příznaky a už u malých dětí. U adolescentů se pak vyskytují poruchy pohybového aparátu, kloubní problémy, začínají mít bolesti hlavy a krční páteře, protože tělo není v kondici. Motorika není dobrá, čímž se zvyšuje riziko úrazu. Vážným problémem je také sociální vyloučenost obézních dětí. Stávají se terčem urážek a psychické šikany, a to i prostřednictvím sociálních sítí. To vše vede k poměrně velké psychické zátěži těchto dětí a jsou tím ve vztazích sociálně hendikepované. Podle mě je to stejně alarmující problém jako samotná obezita a hypertenze. 

V jednom rozhovoru jste ale říkal, že tím, že dětí s nadváhou přibývá, začíná z ní být čím dál více společensky akceptovatelný standard.

Standard v uvozovkách, protože stále je dětí s nadváhou a obezitou ve většinové populaci méně. Jen se z toho někdy stává společenská norma, a to je samozřejmé zrádné. Nebudu vás trápit percentily, ale v momentě, kdy se dávají dohromady tabulky fyziologické hmotnosti a výšky, vždy se vychází z většinové populace, jenže i v ní se percentily posouvají směrem nahoru. Je to dáno tím, že většinová populace má nyní větší váhu než před 30 lety. Tím bychom se mohli dostat do jakési „nové“ normy, ale norma to rozhodně v žádném případě není a s kolegy jsme se shodli, že bychom se rádi udrželi v rámci tabulek na hodnotách z 90. let.

Podle čeho určím, že má moje dítě nadváhu a už bych měla zbystřit? Měla bych si vypočítat Body Mass Index (BMI, který se používá pro klasifikaci podváhy, nadváhy či různých stupňů obezity, pozn. red.)? 

Ano, tzv. kalkulátor BMI využíváme i v rámci projektu. Jen pozor, u dětí je interpretace tohoto indexu jiná než u dospělých. Váha a výška dětí se nevyvíjí zcela lineárně, proto je potřeba při výpočtu zohlednit věk a také pohlaví. Každé dítě tak má určeno pásmo hmotnosti, která je optimální, suboptimální nebo už překračuje do nadváhy a obezity. Proto je součástí našeho projektu kalkulátor, kam rodiče zadají pohlaví, váhu a výšku dítěte a vyjde jim nejen BMI, ale také jestli jejich dítě splňuje parametry nadváhy pro daný věk a pohlaví.

Na změně musí zapracovat celá rodina

Chápu, že prvotní upozornění na váhu vyřkne pediatr při pravidelných dětských prohlídkách, ale když k vám přijde dítě s nadváhou nebo obezitou a má problémy s tlakem či se srdcem a vy doporučíte ze zdravotních důvodů zhubnout, jaká je většinou reakce těchto dětí a rodičů? Vidíte u nich například po roce pokrok a úbytek na váze na základě vašeho doporučení?

Budete se divit, ale čas od času se i dětskému kardiologovi povede životosprávu v rodině změnit. Je to ale zhruba jeden případ z 20, který zareaguje. Většinou jsou to chlapci v pubertě, kteří na sobě začali pracovat, cvičit a doopravdy zhubli. Bylo to jejich vnitřní přesvědčení. Že by to zvládli rodiče bez vůle dítěte, to je téměř nemožné. Zvlášť pokud je obézní celá rodina. 

Ve většině případů, co ukazují i statistiky, je to záležitost celé rodiny a na změně životního stylu by se měli podílet všichni. Bez toho to asi nejde, ne? 

Přiznám se, že rodinám i dětem říkám pravdu poměrně natvrdo. Ke slečnám bývám smířlivější, protože si mohou tuto informaci špatně přebrat a je to citlivé téma. Pokud ale vidím štíhlé rodiče a například kluka s nadváhou nebo obezitou, mluvím na rovinu. Nemá smysl chodit kolem horké kaše. Je to nakonec v jejich zájmu. Říkám, ať to klidně svedou na mě, ale ať nekupují do domácnosti sladké nápoje a sladká jídla. Co doma není, to dítě nesní. A když mu rodiče nedají peníze, tak si to ani nikde nekoupí. To už ale narážím na rodinné vazby, do kterých nevidíme, a někdy je to velmi obtížné a nedělám si iluze, že bychom mohli něco dramaticky změnit od stolu.

Když už u dítěte zjistíte vysoký tlak, jak se u dětí léčí? A lze ho zkorigovat jen úpravou váhy, nebo se léky na tlak stávají celoživotním společníkem? 

Máte pravdu, že v první fázi obézní dítě s hypertenzí přesvědčujeme, aby zhublo a rodina na změně zapracovala. Máme několik případů, kdy adolescenti zhubli i 10 kilogramů a klesl jim s tím výrazně systolický tlak. A pak jsme mohli postupně redukovat nebo vysadit léčbu, nebo jsme ji ani nemuseli zahajovat. Primárně tedy řešíme redukci váhy, až poté přistupujeme k farmakologické léčbě. Jde o každodenní léčbu, která je pro rodinu zátěží. Některé děti nechtějí ani prášky přijímat a léčba se musí různě kombinovat.

Letos v lednu se po někdy i trnité cestě zrodil program Buď fit 24. Co zapojení dítěte do programu obnáší? Kolik se zapojilo praktických lékařů pro děti a dorost? Jak ideálně udržet motivaci dětí na cestě ke zhubnutí? A kterým největším překážkám musel jeho tým při tvoření programu Buď fit 24 čelit? Přečtěte si v druhé části rozhovoru, která vyjde již brzy.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: užito se souhlasem MUDr. Jehličky