Duševní zdraví v Česku: mladých v psychiatrické péči přibylo o 60 %, regionům chybí krizové služby

Letošní kampaň Světové zdravotnické organizace zdůrazňuje význam hlasu lidí s vlastní zkušeností s duševním onemocněním. Jejich zkušenosti by podle WHO měly být součástí plánování, poskytování i hodnocení služeb, a to včetně péče o děti a mladé lidi.

Podle údajů uvedených Úřadem vlády trpí více než 7 procent české populace úzkostnými poruchami a závažné deprese se týkají přibližně 4 procent obyvatel. Každý den si v Česku v průměru vezmou život čtyři lidé. Vláda proto označuje duševní zdraví za jednu ze svých priorit a v červnu schválila Národní akční plán pro duševní zdraví na období 2026–2030. Zaměřuje se mimo jiné na prevenci, včasnou pomoc, dostupnost péče a rozvoj komunitních služeb.

„Naše vláda pokračuje v reformě péče o duševní zdraví tak, aby lidé mohli získat potřebnou pomoc co nejblíže svému domovu a žít důstojný život v komunitě. Zvláštní pozornost přitom věnujeme duševnímu zdraví dětí a mladých lidí, protože právě včasná podpora může významně ovlivnit jejich další život,“ uvedl premiér Andrej Babiš. Zároveň zdůraznil význam center duševního zdraví, služeb pro děti a rodiny, peer konzultantů a zapojování lidí s vlastní zkušeností do plánování péče.

U mladých přibývá psychiatrické péče

Právě děti a dospívající patří k nejvýrazněji ohroženým skupinám. Podle analýzy Evropy v datech vzrostl v Česku mezi lety 2010 a 2024 počet dětí a dospívajících do 20 let léčených v psychiatrických ambulancích zhruba z 41 tisíc na téměř 67 tisíc, tedy o více než 60 procent. Počet akutních psychiatrických hospitalizací dětí a dospívajících do 19 let se zároveň zvýšil z 2250 v roce 2015 na 5058 v roce 2024.

Problém se přitom netýká jen České republiky. Podíl evropských dětí a dospívajících do 19 let žijících s duševním onemocněním vzrostl z 10,1 procenta v roce 2000 na 13,9 procenta v roce 2023. Celosvětově podle WHO trpí duševní poruchou každý sedmý člověk ve věku 10 až 19 let.

Zajímavý obraz nabízí také data studie HBSC z roku 2022. Pravidelně, tedy častěji než jednou týdně, se cítí sklesle 43 procent patnáctiletých českých dívek, zatímco u chlapců je to 19 procent. Většinu času nebo pořád se cítí osaměle 31 procent dívek oproti 15 procentům chlapců. Přitom průměrná životní spokojenost patnáctiletých českých chlapců patří v EU k páté nejvyšší.

„V životní spokojenosti však můžeme sledovat výrazný rozdíl mezi pohlavími, přičemž se tato mezera prohlubuje s věkem,“ upozorňuje analytička Evropy v datech Hana Vincourová. U jedenáctiletých hodnotí dívky svůj život v průměru 7,9 bodu z deseti oproti 8,2 u chlapců. V patnácti letech už dívky hodnotí svůj život téměř o celý bod hůře.

Nejde jen o mobily a sociální sítě

Jednoduché vysvětlení, že za zhoršováním psychiky mladých stojí především obrazovky a sociální sítě, ale data podle autorů analýzy nepotvrzují. Česko například patří v EU k zemím s nižším podílem problematického užívání sociálních sítí. Jeho známky vykazují 4 procenta patnáctiletých chlapců a 9 procent dívek.

Výraznější souvislost se ukázala u problematického hraní videoher. Mezi dětmi, které hrají do hodiny denně, má nadváhu nebo obezitu 19 procent, zatímco při čtyřech a více hodinách denně je to 31 procent. Přímou souvislost mezi časem stráveným na sociálních sítích a obezitou však olomoučtí výzkumníci nenašli.

Důležitou roli může podle odborníků sehrát především zájem rodičů o to, co děti na internetu skutečně dělají. „Zeptejte se třeba dítěte na to, co ho na internetu či na telefonu baví, co tam dělá. Nechte si to ukázat, zahrajte si hru, která se mu líbí, podívejte se s ním na videa, která sleduje,“ doporučuje Lenka Dědková z Masarykovy univerzity.

Problém může začít dříve, než se dítě dostane k psychiatrovi

Podle odborníků je zásadní včasný záchyt. Data ÚZIS ukazují, že počet ambulantně léčených psychiatrických pacientů do 20 let vzrostl během 14 let zhruba o 26 tisíc. Počet akutních hospitalizací se za devět let zvýšil více než dvojnásobně.

„Systém často reaguje až ve chvíli, kdy se potíže rozvinou do krize, specializovaná péče má dlouhé čekací lhůty a odpovědnost je roztříštěná mezi školství, zdravotnictví a sociální služby,“ říká Bára Pšenicová z organizace Nevypusť duši. Za důležité proto považuje posílit schopnost škol a lidí v okolí dítěte problémy včas rozpoznat a vědět, kam dítě nasměrovat.

Podobnou zkušenost přináší projekt Poslouchejme děti, do kterého se zapojilo kolem 4700 středoškoláků ze čtyř českých krajů. Nízký nebo velmi nízký wellbeing vykázalo 65 procent studentů v jedné fázi hodnocení a 55 procent v druhé. Vedle nedostatku služeb může být překážkou včasné pomoci také strach a nejistota dospělých v okolí dítěte.

Každá osmá žena má zvýšené riziko depresivních příznaků

Okrajově se problém týká také období těhotenství a prvních měsíců po porodu. Podle Národního ústavu duševního zdraví zažije duševní obtíže během těhotenství nebo po porodu až 20 procent žen a až 75 procent z nich odbornou pomoc nevyhledá. Aktuální data programu Perinatal ukazují zvýšené riziko rozvoje depresivních příznaků u 13,4 procenta vyšetřených žen, tedy přibližně u každé osmé.

Mezi nejčastěji uváděné obtíže patří problémy s kojením (39,6 procenta), nová situace s miminkem (31 procent), porodní či zdravotní potíže (27,1 procenta) a nespavost, vyčerpání nebo potíže s náladou (24,9 procenta).

V regionech chybí propojený systém krizové péče

Dostupnost pomoci se ale výrazně liší podle místa, kde člověk žije. V Česku existuje pět hlavních klinických zdravotnických krizových center pro dospělé a pět pro děti, téměř 40 center duševního zdraví, sociální krizová centra a 62 krizových linek. Přesto podle Psychiatrické společnosti ČLS JEP chybí celostátně propojený systém. Krizové služby jsou podle odborníků soustředěny především ve velkých městech, zatímco regiony zůstávají pokryté hůře. 

„V Česku je velmi rozmanitý terén krizových služeb. Problémem je, že tato péče není systematizována: její dostupnost není rovnoměrná, převážně jsou pokryta velká města, nikoliv regiony,“ upozorňuje MUDr. Jan Lorenc z Pracovní skupiny pro osoby v krizi. Podle něj nestačí jednotlivé služby pouze mít, ale je potřeba, aby byly vzájemně propojené a pokrývaly celý komplex potřeb člověka v krizi.

Právě na to má reagovat nový projekt Ministerstva zdravotnictví „Nastavení a ověření systému služeb pro osoby v krizi“, jehož realizace začala v září. Cílem je vytvořit dostupnější systém ve všech regionech. V každém kraji má fungovat nejméně jedna služba dostupná nonstop každému, kdo se ocitne v krizové situaci. Zároveň má vzniknout síť vzájemně propojených služeb, včetně návaznosti na složky integrovaného záchranného systému. Pilotní projekt se má do konce roku 2028 uskutečnit v pěti krajích. 

Výhodou má být využití existujících kapacit. Některá zařízení by tak mohla zajišťovat například ambulantní a terénní krizovou pomoc 24 hodin denně, jiná specializovanou pomoc při domácím násilí, sociální nouzi nebo závislostech. „Důležitá je také návaznost dalších odborných služeb – pokud vázne například návaznost ambulantní nebo lůžkové péče, ztrácí se efekt u závažnějších stavů, které vyžadují zdravotnickou/psychiatrickou péči,“ dodává Lorenc. 

Duševní zdraví tak není jen otázkou počtu psychiatrů a nemocničních lůžek. Data ukazují, že rozhodující může být i to, zda se podaří problém zachytit dříve, než přeroste v krizi, zda má člověk kam bezprostředně přijít a zda na první pomoc navazuje další péče. Právě dostupnost pomoci co nejblíže místu, kde lidé žijí, je jedním z hlavních cílů současné reformy.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock