Kdo hubne na léčbě rychleji? Nová studie porovnala tirzepatid a semaglutid

Výsledky studie ukázaly, že lidé, kteří zhubli výrazně už během prvních 24 týdnů, měli později větší šanci dosáhnout výrazného úbytku hmotnosti. Současně se v obou skupinách ukázal rozdíl mezi oběma léčivy, kdy tirzepatid měl lepší výsledky zejména u lidí, kteří na začátku hubli pomaleji.

Tirzepatid je účinnou látkou přípravku Mounjaro. Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) uvádí Mounjaro mezi registrovanými léčivými přípravky a ve svém hodnocení jej posuzoval mimo jiné pro léčbu diabetu 2. typu.

Semaglutid je v Česku obsažen například v přípravcích Ozempic, Rybelsus a Wegovy. Jejich použití se ale liší. Ozempic a Rybelsus jsou určeny k léčbě diabetu 2. typu, zatímco Wegovy je registrováno pro úpravu tělesné hmotnosti v kombinaci s dietními opatřeními a fyzickou aktivitou.

Kdo byl „rychlý“ a kdo „pomalejší“?

Výzkumníci za rychlé respondéry označili účastníky, kteří do 24. týdne léčby ztratili nejméně 15 procent výchozí tělesné hmotnosti. Ostatní, kteří do této doby zhubli méně než 15 procent, zařadili mezi pomalejší respondéry.

Z celkem 740 hodnocených účastníků studie splnilo podmínku rychlé odpovědi 239 lidí, tedy 32,3 procenta. U tirzepatidu šlo o 44 procent účastníků, zatímco u semaglutidu o 21 procent. Autoři tak zjistili, že výrazný úbytek hmotnosti během prvních 24 týdnů byl v této studii častější u lidí užívajících tirzepatid.

Účastníci studie byli dospělí s BMI nejméně 30, případně s BMI nejméně 27 a alespoň jednou komplikací související s nadváhou, například vysokým krevním tlakem, poruchou metabolismu tuků, spánkovou apnoe nebo kardiovaskulárním onemocněním. Do studie nebyli zařazeni lidé s diabetem. Tirzepatid a semaglutid dostávali jednou týdně v maximální tolerované dávce, tedy 10 nebo 15 mg tirzepatidu a 1,7 nebo 2,4 mg semaglutidu.

Rychlý začátek léčby předpovídal větší úbytek hmotnosti

Rozdíl mezi rychlými a pomalejšími respondéry byl patrný i po 72 týdnech léčby. U pacientů, kteří zhubli alespoň 15 procent už během prvních 24 týdnů, dosáhlo na konci studie úbytku nejméně 25 procent tělesné hmotnosti 70 procent lidí užívajících tirzepatid a 66 procent těch, kteří dostávali semaglutid.

Ještě výraznější rozdíl se ukázal u pacientů, kteří zpočátku hubli pomaleji. Na konci sledování zhublo alespoň 10 procent své hmotnosti 78 procent pacientů s tirzepatidem oproti 60 procentům se semaglutidem. Hranici 15 procent překonalo 54 versus 34 procent pacientů a alespoň 20 procent zhublo 28 procent oproti 19 procentům.

Zjednodušeně řečeno: kdo v prvních měsících zhubnul hodně, měl velkou šanci pokračovat ve výrazném úbytku hmotnosti i později. U lidí, kteří hubli zpočátku pomaleji, byl tirzepatid v této studii spojen s vyšším podílem těch, kteří nakonec dosáhli významného úbytku hmotnosti. 

Autoři ale zdůrazňují, že jde o dodatečnou analýzu již provedené studie, nikoli o nový samostatný klinický experiment. Zajímavý byl také nejvyšší sledovaný práh. Mezi rychlými respondéry zhublo alespoň 30 procent výchozí hmotnosti 48 procent lidí na tirzepatidu oproti 29 procentům na semaglutidu.

Rychlé hubnutí přináší i otázky kolem bezpečnosti

Při léčbě obezity přitom nejde jen o to, kolik kilogramů pacient ztratí. Stejně důležité je, jak léčbu snáší a zda rychlý úbytek hmotnosti nepřináší další zdravotní rizika. Studie proto sledovala také bezpečnost léčby.

Rychlejší úbytek hmotnosti nebyl ve studii spojen s výrazně horším celkovým bezpečnostním profilem. Některé nežádoucí účinky se ale u rychlých respondentů objevovaly častěji. Závažné nežádoucí účinky zaznamenali vědci u 6,2 procenta rychlých respondentů užívajících tirzepatid a u 3,9 procenta těch, kteří dostávali semaglutid. U pomalejších respondentů to bylo v obou skupinách 3,4 procenta. Ve studii nebylo zaznamenáno žádné úmrtí.

Nejčastější byly zažívací obtíže. Objevily se u 64,8 procenta rychlých respondentů s tirzepatidem a u 70,1 procenta se semaglutidem. Většinou šlo o mírné až středně závažné potíže. Autoři zároveň sledovali onemocnění žlučových cest a další hepatobiliární komplikace. Upozorňují, že tyto příhody nebyly soustředěné pouze do prvních měsíců léčby, kdy byl úbytek hmotnosti nejrychlejší. Pacienti proto podle nich potřebují sledování i později.

Co se stane po vysazení?

A co se stane, když pacient léčbu vysadí? Vrátí se ztracená hmotnost zpět? Nová analýza SURMOUNT-5 se touto otázkou přímo nezabývala. Autoři ale připomínají výsledky předchozích studií, které ukázaly, že po přerušení léčby může část ztracené hmotnosti znovu narůst. To je jeden z důvodů, proč obezitu považují za chronické onemocnění, jehož léčba nemá stát pouze na samotném léku.

Součástí léčby má být také úprava jídelníčku a pravidelný pohyb. V původní studii SURMOUNT-5 byli účastníci průběžně edukováni a sledováni dietologem nebo jiným kvalifikovaným pracovníkem a dostali doporučení věnovat se alespoň 150 minut týdně fyzické aktivitě. Autoři nové analýzy zdůrazňují, že účinná a bezpečná léčba obezity vyžaduje komplexní péči a přizpůsobování léčby i sledování tomu, jak konkrétní pacient na léčbu reaguje.

Ve studii STEP-4, kterou autoři citují, lidé pokračující v léčbě semaglutidem po úvodních 20 týdnech během dalších 48 týdnů ještě v průměru zhubli o 7,9 procenta. Ti, kteří byli převedeni na placebo, naopak 6,9 procenta hmotnosti znovu nabrali. U studie SURMOUNT-4 s tirzepatidem byl po vysazení rozdíl ještě výraznější: pacienti převedení na placebo po úvodních 36 týdnech nabrali v průměru 14 procent tělesné hmotnosti, zatímco ti, kteří v léčbě pokračovali, dalších 5,5 procenta zhubli.

Kdo studii provedl?

Na analýze pracovali Louis J. Aronne z Weill Cornell Medicine, Deborah B. Horn z University of Texas McGovern Medical School, Alexander D. Kokkinos z National and Kapodistrian University of Athens a další spoluautoři. 

Studii financovala společnost Eli Lilly and Company, která vyrábí tirzepatid. Čtyři z osmi autorů jsou jejími zaměstnanci a akcionáři. Další autoři deklarovali různé finanční a odborné vazby na Eli Lilly a další farmaceutické společnosti; jeden z autorů pracoval na studii jako zaměstnanec externí společnosti, která byla pro tento účel společností Eli Lilly najata.

Studie vyšla v červenci 2026 v časopise The American Journal of Medicine. Jde o post hoc analýzu studie SURMOUNT-5, registrované pod číslem NCT05822830. Autoři svou hlavní otázku formulují jako dosud nedostatečně zodpovězenou otázku, „jak rychlost poklesu tělesné hmotnosti ovlivňuje účinnost a bezpečnost léků používaných při léčbě obezity“. Výsledky naznačují, že časná odpověď na léčbu může být užitečným ukazatelem toho, jak výrazného úbytku hmotnosti pacient později dosáhne. 

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock