Polovině infarktů bychom mohli předejít. Přesto vysoký tlak stále podceňujeme, varuje profesorka Mlíková Seidlerová

Hypertenze neboli vysoký krevní tlak už dávno není jen problémem seniorů. Jak dramaticky se dnes posouvá věková hranice pacientů?

Hypertenze se může objevit i u velmi malých dětí, ale tam bývá většinou spojena s onemocněním ledvin nebo jinými závažnými chorobami. Co se ale opravdu mění, je výskyt hypertenze u pubescentů a mladých dospělých. Za posledních třicet let se v této věkové kategorii několikanásobně zvýšil výskyt obezity a nadváhy. A jedním z prvních onemocnění, která s obezitou přicházejí, je právě vysoký krevní tlak. Dnes už vidíme i šestnáctileté pacienty s diabetem 2. typu, což bylo dříve prakticky nemyslitelné. 

Jsou tedy obezita, vysoký tlak a diabetes spojené nádoby?

Často ano, ale ne vždy. Každý člověk má trochu jinou genetickou výbavu a jiný životní styl. Jsou obézní děti, které se stále hýbou, a pak děti, které se nehýbou vůbec. Roli hraje i kouření, konzumace energetických nápojů, někdy drogy nebo nedostatek spánku.
Typicky se ale objevuje takzvaný metabolický syndrom – obezita, vysoký krevní tlak, porucha metabolismu tuků a cukru. Jenže tohle jsme dříve vídali až ve středním věku. Dnes se stejnými problémy přicházejí dvacetiletí pacienti.

Zmínila jste, že vyrůstá nemocnější generace. Co dnes vidíte u mladých lidí jinak než před dvaceti lety?

Hlavně obrovský nedostatek pohybu. Dříve i dítě s nadváhou mělo dostatek svalové hmoty. Dnes se setkáváme s mladými lidmi, kteří se prakticky nehýbou. Jsou nezpevnění, mají minimum svalové hmoty, a to má obrovský dopad na fungování metabolismu. Existuje dnes také fenomén, kterému říkáme „falešná štíhlost“. Jsou to lidé, kteří nevypadají obézně, ale mají minimum svalů a vysoký podíl tuku, z čehož pak také mohou následně plynout zdravotní problémy.

Nejde ovšem jen o kardiovaskulární onemocnění. Vidíme mnohem více problémů s páteří, klouby nebo pohybovým aparátem obecně. Přibývá osteoporózy, očních vad i dalších komplikací. Máme před sebou generaci, která bude výrazně nemocnější než generace předchozí.

Musíme hledat nové cesty komunikace s mladými

Jak s mladými dospělými komunikujete? Protože si dokážu představit, že je dnes velmi citlivé říct někomu, že je obézní a že je potřeba něco dělat.

Je to velmi složité. Já sama pracuji s pacienty nad osmnáct let, ale mám doma adolescentní dceru a vím, že já pro ni nejsem autorita, kterou by sledovala na sociálních sítích. Je potřeba hledat nové cesty komunikace. Musí se zapojit školy, zdravotnictví i veřejný prostor. Protože to, co nás čeká, nebude schopný zaplatit žádný zdravotní systém. Přibude invalidity, dlouhodobých neschopenek i chronických onemocnění.

Přitom máme zdravotnictví v mnoha oblastech na špičkové úrovni. Umíme výborně léčit infarkty nebo onkologická onemocnění. Ale stále umíráme na kardiovaskulární choroby.

Hypertenze často dlouho nebolí a člověk se cítí zdravý. Je právě tohle důvod, proč ji lidé tolik podceňují? A proč je tedy nebezpečná? Co v těle způsobuje? 

Člověk nemusí pociťovat žádné příznaky, ale mezitím dochází k poškození cév, srdce, ledvin i mozku. Cévy zesilují svou svalovinu, srdce musí pracovat proti vyššímu odporu, tím se mění struktura srdeční svaloviny. Podobné změny probíhají v ledvinách, což vede k jejich poškození, a v mozku, kde mohou vést až k vaskulární demenci. Pokud se vysoký tlak začne léčit včas a dostatečně intenzivně, většina těchto změn může být vratná. Pokud se ale s léčbou začne pozdě nebo nedojde k dostatečné redukci tlaku, některé změny už zůstávají trvalé.

Dopady jsou vážné, přesto mnoho lidí úpravu životního stylu nebo pak možnou léčbu podceňuje. Proč?

Hypertenze je „onemocnění tří paradoxů“. První paradox je, že se velmi snadno diagnostikuje. Tlakoměr má dnes každý lékař, a mnoho lidí ho má dokonce doma. Přesto čtvrtina lidí vůbec neví, že vysoký tlak má. Druhý paradox je, že léčba je velmi dostupná. Léky může předepsat praktický lékař i většina specialistů. A stejně čtvrtina hypertoniků léky neužívá. A třetí paradox je, že máme obrovské množství účinných léků, přesto se nám daří dobře kontrolovat tlak jen u části pacientů.

Proč?

Velký problém je, že léčba nemusí přinést úlevu. Když vás bolí hlava a vezmete si analgetikum, uleví se vám. U hypertenze často člověk nemá žádné potíže. Naopak když tlak snížíme, může být zpočátku unavený nebo se cítit hůř, protože byl dlouhodobě zvyklý na vysoké hodnoty.

Jak pacienty motivujete, aby léčbu nepodceňovali?

Někteří pacienti se už ani nebojí infarktu ani mrtvice, ale funguje třeba upozornění na erektilní dysfunkci u mužů nebo komplikace v těhotenství u žen. A hodně lidí slyší na demenci. Na představu, že jednou nepoznají vlastní rodinu nebo vnoučata.

Jaké jsou první příznaky vaskulární demence? 

Mohou to být problémy s koncentrací nebo vybavováním slov. Ne každá demence je samozřejmě způsobena vysokým tlakem. Ale pokud už člověk cévní změny v mozku má, další neurodegenerativní onemocnění často postupují rychleji.

Stačí úprava životního stylu?

Jak moc ovlivňuje nastoupení vysokého krevního tlaku stres a nedostatek spánku?

Velmi. Ale nejde jen o množství stresu, spíš o to, jak se s ním člověk dokáže vyrovnat. Dnešní mladí lidé jsou pod obrovským tlakem sociálních sítí a neustálého porovnávání. To vytváří další stres. A nedostatek spánku je samozřejmě také velký problém. Každý potřebuje jinou délku spánku, ale dlouhodobý deficit organismu rozhodně neprospívá.

Jak jste zmínila, tlakoměr má spousta lidí i doma. Jaké jsou nejčastější chyby při domácím měření tlaku?

Lidé často měří tlak ve stresu, během hovoru nebo mají špatně nasazenou manžetu. Hodně pacientů také panikaří z běžného kolísání hodnot. Pro nás lékaře je důležitý hlavně jejich průměr. Ideální je měřit tlak dvakrát ráno a dvakrát večer několik dní po sobě před návštěvou lékaře. Mnohem důležitější než jedna hodnota v ordinaci je to, jaký tlak má člověk doma v běžném prostředí.

Je možné hypertenzi zlepšit změnou životního stylu?

Určitě ano. Pokud pacient zhubne, často můžeme léčbu výrazně omezit, někdy i úplně vysadit. Pomáhá pravidelný pohyb, středomořská strava, a hlavně omezení soli. V České republice přijímáme asi třikrát více soli, než je doporučené množství. 

Někdy se mluví o tzv. solné epidemii. Doporučený příjem soli je kolem pěti gramů denně, Češi ale podle odhadů přijmou až trojnásobek. Které výrobky jsou největší „solnou pastí“?

Většina soli není z dosolování jídla na talíři, jak by se mohlo zdát, ale z průmyslově vyráběných potravin, které běžně kupujeme. Patří sem nejen uzeniny, sýry, chipsy nebo slané snacky, ale i pečivo, hotová jídla a některé potraviny, u kterých bychom to vůbec nečekali. Sůl najdeme dokonce i v některých limonádách nebo sladkém pečivu. Například i obyčejný muffin obsahuje sůl, která se přidává kvůli technologii výroby a zvýraznění chuti. Některým zemím se už ale podařilo obsah soli v potravinách snížit. Příkladem je Španělsko, Itálie nebo Polsko. Lidé si nejdřív stěžovali, že jim jídlo nechutná, ale po čase si zvykli. I pro mě je to tam vždy nezvyk. 

Kromě úpravy životního stylu, které léky se v léčbě hypertenze nejvíce osvědčily?

Hypertenze je multifaktoriální onemocnění, proto doporučujeme kombinaci léků, které se ve svém účinku vzájemně podporují. Preferovány jsou léky podávané jedenkrát denně a používání fixních lékových kombinací. Lze užívat tři různá antihypertenziva v jedné tabletce jedenkrát denně. Velmi zjednodušeně lze říct, že nejčastěji používáme léky ovlivňující systém renin-angiotensin-aldosteron, sympatický nervový systém a diuretika. Nově je k dispozici u pacientů s těžkou hypertenzí denervace renálního sympatiku. V příštích letech také očekáváme příchod tři nových lékových tříd. 

Jak velkou roli hraje genetika?

Určitou roli samozřejmě má, ale mnohem větší význam má životní styl. Dědíme nejen geny, ale i návyky. I člověk s genetickou zátěží může výrazně ovlivnit, kdy a zda vůbec se komplikace objeví.

Pokud byste měla dát lidem jedinou radu, jak výrazně snížit riziko hypertenze, co by to bylo?

Zhubnout, nebo si alespoň udržet zdravou tělesnou hmotnost.

Hypertenze souvisí i s fibrilací síní. Jak úzké to propojení je?

Velmi úzké. Fibrilace síní se u osob s vysokým tlakem vyskytuje asi třikrát častěji. Kromě běžného EKG nelze ovšem všem pacientům s hypertenzí provádět podrobnější vyšetření. Pokud ale člověk popisuje bušení srdce nebo jiné obtíže, určitě je další diagnostika indikována.

Z toho mi vyplývá, že většině kardiovaskulárních komplikací lze vlastně předejít.
Ano. Data ukazují, že až 80 procentům kardiovaskulárních komplikací bychom dokázali zabránit, pokud bychom dobře kontrolovali nejčastější rizikové faktory – tedy vysoký krevní tlak, cholesterol, kouření, obezitu a cukrovku. Je obrovský rozdíl, jestli člověk dostane infarkt v šedesáti, nebo v osmdesáti. A právě o to jde – nejen prodloužit život, ale hlavně udržet jeho kvalitu.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: archiv profesorky Mlíkové Seidlerové