Preeklampsie nás nezastavila: Cesta ke šťastné rodině se dvěma zdravými kluky

Zde si vyslechli hrozivou diagnózu – preeklampsie. Jedná se o vážný stav, který může vést k ohrožení správného vývoje miminka a k nadměrnému zatížení organismu maminky. „Já si vlastně vůbec nevybavuju tady ten moment, protože jsem velká optimistka, takže jsem až do poslední chvíle doufala, že to nějak doklepeme do konce,“ vzpomíná Monika na těžké chvíle.

Preeklampsie je komplikace těhotenství, která se rozvíjí v jeho druhé polovině. Její základní charakteristikou je vysoký krevní tlak a porucha funkce různých orgánů jako ledvin, jater nebo krve, a to i u žen, které byly před těhotenstvím zcela zdravé. Může mít různou závažnost, při těžké preeklampsii může dojít k život ohrožujícímu selhávání orgánů matky a nutnosti okamžitého porodu bez ohledu na fázi těhotenství. 

Navzdory jejím nadějím tak musela být Monika ve 31. týdnu nečekaně hospitalizována v porodnici u Apolináře ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Rozhodnutí lékařů bylo nekompromisní a padl verdikt, že musí jít okamžitě na sál.

„Rozbrečela jsem se a říkala jsem, že to přece není možný, abych porodila 700gramové miminko. Nevěděla jsem vůbec, jak to bude fungovat, co bude dál, jestli to vůbec miminko přežije,“ popisuje svůj tehdejší strach a bezmoc.

Nekonečných 128 dní na neonatologii

Následoval náročný císařský řez a po něm těžké období plné obav. Pohled na tak maličké stvoření v inkubátoru byl pro maminku, která se sama zotavovala z operace, nesmírně bolestný.

S počátečním strachem o život chlapečka Samíka jí však pomohl úžasný nemocniční personál, který vše do detailu vysvětloval. „Sestřičky byly strašně super, takže mě podržely... říkala jsem si, jsme v těch nejlepších rukou, takže jsem se už přestala bát,“ svěřuje se s úlevou.

Na oddělení neonatologie nakonec rodina strávila dlouhých 128 dní, tedy celé čtyři měsíce. Za tu dobu se v nemocnici vystřídala tři roční období a s malým bojovníkem tam oslavili i Vánoce. Rodina žila ze dne na den a velkou oporou jim byli nejbližší, kteří je pravidelně navštěvovali a podporovali.

Zásadní pomoc ale maminka našla i jinde. „Nejvíc mi pomáhalo číst příběhy z Nedoklubka, protože jsem si říkala, že v tom nejsem sama, že spousta rodin si to zažila a hlavně, že to dopadlo dobře,“ vysvětluje, kde brala tolik potřebnou psychickou sílu.

Druhá šance a důležité varování

I přes tento traumatický zážitek manželé nechtěli, aby jejich syn vyrůstal jako jedináček. Poté, co jim lékař dodal naději, že se preeklampsie obvykle týká jen prvního těhotenství, rozhodli se to zkusit znovu.

Druhý pokus nečekaně brzy vyšel a probíhal zcela jinak než ten první. Maminka byla pod pečlivým dohledem, pravidelně si měřila tlak, užívala preventivní léky a podstoupila speciální krevní odběry. Vše nakonec dopadlo na jedničku a druhý chlapeček přišel na svět zcela zdravý v řádném 40. týdnu. Dnes jsou z chlapců, které dělí jen 15 měsíců, velcí parťáci, se kterými rodina podniká spoustu výletů.

Maminka má dnes pro všechny nastávající matky jasný vzkaz: nenechte se odbýt a poslouchejte své tělo. Sama měla extrémní otoky a tlak 140/80, což její okolí zlehčovalo a svádělo na letní vedra, přestože její běžný tlak býval mnohem nižší.

Riziko závažných komplikací lze totiž účinně snížit díky včasnému rozpoznání vyššího rizika a doporučení prevence. Test stanovující riziko však není standardem. Proto je zcela zásadní, aby se o toto vyšetření nastávající maminky samy aktivně zajímaly a vyžadovaly jej. Stanovení rizika preeklampsie se provádí v rámci screeningu ve 12. až 14. týdnu těhotenství. Není ale v rámci screeningu provedeno vždy, mnohá pracoviště jej zatím ve svém schématu screeningu zařazeno nemají.

„Preeklampsie je bez provedení screeningu na stanovení jejího rizika v prvním trimestru nečekaně se rozvíjející těhotenskou komplikací, která v České republice postihuje asi 3 až 5 % všech těhotných, tedy několik tisíc žen ročně,“ vysvětluje MUDr. Hana Belošovičová, Ph.D. z Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. LF UK a VFN v Praze. S tím, jak se mění demografický a zdravotní profil českých těhotných, roste riziko vzniku tohoto patologického stavu.  

„Povědomí o preeklampsii i mimořádně efektivním včasném screeningu je stále nízké. Přitom předejít rozvoji preeklampsie často znamená také předejít předčasnému porodu,“ doplňuje Markéta Řehořová z pacientské organizace Nedoklubko, která spolu s odborníky apeluje na nastávající maminky, aby se o preventivní vyšetření samy aktivně zajímaly. 

„Běžte na screening preeklampsie, abyste nedopadly jako my... protože nechcete prožívat čtyři měsíce u Apolináře nebo kdekoli jinde, když můžete být s miminkem doma,“ uzavírá Monika svůj příběh plný vděčnosti.

Autor: Michal Večeřa, redakce Našezdravotnictví.cz

Foto: archiv Moniky