V Praze se setkali prezidenti České a Slovenské lékařské komory. Probrali chod komor i vzdělávání lékařů

Spolupráce mezi komorami je vždy důležitá, a zvláště když se to týká téhož oboru. Česká lékařská komora (ČLK) i Slovenská lékařská komora (SLK) mají mnoho společného, ale najdou se i věci, ve kterých se mohou navzájem inspirovat. To byl také cíl setkání představenstev obou komor, které se uskutečnilo 4. března v pražském Domě lékařů.

„Vážíme si výborných vztahů, které mezi námi panují. Nejsou dány pouze tradicí, ale spočívají v konkrétních zkušenostech, znalosti podobných problémů, ve společné historii, v porozumění. Komunikace mezi námi probíhala vždy. Chceme ji posunout na vyšší úroveň navázáním bližších kontaktů, sdílením řešení. Chceme se inspirovat zkušenostmi ČLK, nabídnout naše a být si vzájemně ještě více nápomocní,“ vyjádřil svá očekávání před setkáním již dříve prezident SLK MUDr. Pavel Oravec.

Na začátku čekala slovenskou delegaci prohlídka nového Domu lékařů. Na tu navazovala čtyřhodinová přednáška jednotlivých hlavních představitelů České lékařské komory, která byla proložena mnoha zajímavými dotazy ze strany slovenských zástupců.
Úvodní slovo a představení komory si vzal na starost prezident ČLK Milan Kubek. Popsal fungování komory, její historii a průběh jednání na úrovni okresních sdružení i na úrovni státní.

„ČLK je garantem kvality lékařské péče a strážcem etiky výkonu lékařského povolání, který hájí profesní zájmy svých členů tak, aby lékaři mohli své povolání vykonávat co nejdéle,“ uvedl Kubek s tím, že i když komora nemůže být apolitická, protože se jí dění ve společnosti týká, musí být nestranická. Proto se také snaží dohodnout a zlepšit podmínky zdravotní péče a lékařů bez ohledu na stranickou příslušnost premiéra a ministra zdravotnictví.

Ale právě kvůli vyjadřování k záležitostem ve zdravotnictví někdy vznikají neshody. „Pro stát je mnohdy jednodušší komoru likvidovat než s námi diskutovat,“ doplnil prezident ČLK a poukázal na několik příkladů z minulosti, kdy se stát snažil už tak omezené pravomoci České lékařské komory zredukovat. Bohužel i nyní je v možných diskusích Česká lékařská komora ze strany ministerstva zdravotnictví spíše ignorována.

Činnost rad a komisí ČLK 

Česká lékařská komora se skládá i z několika rad a komisí, které jsou nepostradatelné pro její hladký chod. Co přesně dělají, uvedli v dalších prezentacích jejich hlavní představitelé. MUDr. Jana Vedralová popsala revizní komisi, která například kontroluje činnost komory, pozastavuje výkon rozhodnutí prezidenta, viceprezidenta a okresního shromáždění, jsou-li v rozporu s právními předpisy nebo organizačním řádem a ostatními předpisy komory a další činnosti komise. Ke konci prezentace vyjádřila obavy, že již brzy některým členům komise vyprší mandát, a i vzhledem k věku je potřeba celý tým omladit a motivovat mladé lékaře ke vstupu do orgánů České lékařské komory.

Čestnou radu zase představil prof. MUDr. Richard Škála. Ta se svými devíti členy vykonává disciplinární pravomoc vůči všem členům komory. Čestná rada komory může uložit za závažné porušení povinností člena komory jako disciplinární opatření pokutu od 3000 do 30 000 korun, podmíněné vyloučení z komory nebo vyloučení z komory.

V představování rad pokračoval MUDr. Zdeněk Mrozek, který je vedle pozice viceprezidenta ČLK také předsedou Vědecké rady ČLK, čítající 41 členů. Vědecká rada se zabývá mimo jiné třeba odbornými otázkami a vydává k nim stanoviska.

„Příkladem je třeba doporučení k řízení motorového vozidla při terapii léčebným konopím, stanovisko k lékařům, kteří zpochybňují přínos vakcinace proti covidu-19, nebo stanovisko k přítomnosti příbuzných a právních zástupců na operačním sále,“ uvedl doktor Mrozek.

V rámci seznámení s postgraduálním vzděláváním MUDr. Mrozek upozornil na vznik oborů, jejichž kompetence se překrývají, což je příklad urgentní medicíny a anesteziologie a intenzivní medicíny. Podle jeho názoru je velmi nepřehledná také organizace specializačního vzdělávání, protože je decentralizovaná na LF (lékařské fakulty) a IPVZ (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví). 

„Zákon o postgraduálním vzdělávání lékařů má k dokonalosti ještě dost daleko, i když díky novelizaci v roce 2017 došlo k mírnému zlepšení. Pro mladé lékaře je ale stále nepřehledný a nezaručuje jim, že i když dělají vše, dostanou se k atestaci,“ uzavřel prezentaci MUDr. Mrozek.

Celoživotní vzdělávání v moderním pojetí

Vedle specializačního postgraduálního vzdělávání existuje ještě celoživotní vzdělávání lékařů, které má na starost výhradně ČLK pod vedením prof. PhDr. & PhDr. Radka Ptáčka. „Velkou výhodou oproti jiným evropským zemím tak je v Česku systematizace vzdělávání,“ uvedl s tím, že každý lékař má každý rok k dispozici více než 3000 odborných vzdělávacích akcí. Hlavní předností je tzv. e-learning, kdy lékaři již nemusí jezdit na vzdělávací akce třeba do Prahy, ale mohou sledovat kurzy on-line. V současnosti už je registrováno více než 18 tisíc lékařů. 

Nic ale není bez komplikací. „Vedle našeho systému existuje ještě systém Sdružení praktických lékařů ČR, který odmítá spolupracovat s ČLK a má vlastní kredity. Podařilo se jim vyjednat stejná zvýhodnění jako ČLK. Kvůli jejich podpoře ze strany ministerstva zdravotnictví jsou pak lékaři zmatení, ale absolvováním těchto kurzů nezískají ten diplom celoživotního vzdělávání,“ řekl prezident ČLK Milan Kubek.

Předposledním řečníkem v představování sekcí byl MUDr. Jan Přáda, který je předsedou Sekce mladých lékařů ČLK. Nejužší představenstvo se skládá ze sedmi lidí, ale spolupráce probíhá v rámci celé republiky. Sekce nejen zastupuje mladé lékaře, ale také se podílela na digitalizaci a na novém webu ČLK. Do budoucna má také spoustu plánů na přiblížení komory a práce lékařů veřejnosti prostřednictvím videí. 

Aby dobře probíhala komunikace s lékaři i s veřejností, je tu pak tiskové oddělení, které vede MUDr. Michal Sojka. Nejdůležitějším komunikačním kanálem s lékaři je přitom magazín Tempus Medicorum. 

„Máme povinnost informovat členy a magazín dobře slouží. Jen důležité informace ale nezajistí vysokou čtenost. Jsou potřeba i zajímavé články a rozhovory,“ řekl Sojka a dodal, že podle rozsáhlého průzkumu respondenti většinou (73 % z celkových 3610) hodnotí časopis Tempus Medicorum jako vhodný kanál ke komunikaci s komorou a více než polovina si pročítá magazín po kouscích delší dobu a opakovaně se k článkům vrací.

Povinné, či nepovinné členství v komoře?

Prezentace dala prostor mnoha dotazům a nevyhnuli jsme se ani tématu členství v komoře a registračních poplatků. Právě to je jeden z větších rozdílů mezi oběma komorami. Zatímco v České republice musí být podle zákona všichni lékaři registrovanými členy České lékařské komory, ve Slovenské lékařské komoře je členství nepovinné a není ani tzv. povinná registrace v komoře, podobně jako to má advokátní komora. 

Jelikož se zástupci Slovenské lékařské komory snaží již dlouhodobě od roku 2004 prosadit změnu zákona o povinnosti členství v komoře, o téma se zajímali a diskutovalo se o něm. Padla například otázka, jestli usilovat spíše o povinnou registraci, nebo o povinné členství. 
Podle prezidenta Kubka není ani tak důležité, jestli se zvolí registrace, nebo členství, problém však vzniká, když se aplikují zároveň obě kategorie, protože členové pak mívají větší práva a registrovaní by museli být podřízeni několika členům, například ve vyhlašování povinného školení. 

Témat k diskusi bylo mnoho a toto setkání bylo podle obou prezidentů komor dobrým krokem k další spolupráci do budoucna.  

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Pavlína Zítková