Duševní zdraví lékařů: Klíč k udržitelné péči o pacienty

V posledních desetiletích se problematika duševního zdraví lékařů stává stále aktuálnější. Syndrom vyhoření, úzkost, deprese nebo dokonce sebevražedné myšlenky nejsou mezi lékaři neobvyklé. Studie provedené v různých zemích odhalují, že více než polovina lékařů zažívá během své kariéry syndrom vyhoření (Sla, 2016). Tento problém se však netýká pouze jednotlivců – ovlivňuje celý zdravotnický systém.

Vyčerpaní lékaři jsou náchylnější k chybám, jejich produktivita klesá, a co je nejdůležitější, pacienti dostávají méně kvalitní péči (West, Dyrbye, Erwin, & Shanafelt, 2016). 

Historie a globální kontext

Zájem o  duševní zdraví lékařů není nový. Již v  70. letech 20. století byla poprvé popsána koncepce syndromu vyhoření. Tento fenomén byl nejprve zkoumán u profesí, které zahrnují intenzivní práci s lidmi, například učitelů, zdravotních sester a lékařů. Výzkum ukázal, že dlouhodobý stres spojený s emoční zátěží může způsobovat emoční vyčerpání, cynismus a pokles osobního uspokojení (Maslach & Leiter, 2016).

V posledních letech se problematika duševního zdraví lékařů stala celosvětovým tématem. Například ve Spojených státech se každoročně zaznamená alarmující počet sebevražd mezi lékaři – odhadem až 400 případů ročně (The Lancet, 2017).

Řada zemí proto zavedla programy na podporu duševního zdraví zdravotníků. Ve Velké Británii se osvědčily tzv. Schwartz Centre Rounds, což jsou skupinová setkání, kde mohou lékaři sdílet své emoce a zkušenosti (Reed et al, 2015). Austrálie se zaměřila na podporu lékařů v odlehlých oblastech, kde je stres často spojený s izolací (Russel et al, 2017). Ve Spojených státech existují anonymní programy psychologické podpory, které zahrnují peer-support skupiny a krizové linky (www.physiciansupportline.com).

Duševní zdraví českých lékařů

V České republice čelí lékaři obdobným výzvám. Duševní zdraví lékařů je klíčové pro efektivní fungování zdravotnického systému. Vysoká pracovní zátěž, stres a emoční vyčerpání mohou vést k vážným psychickým problémům, jako jsou deprese, úzkost či syndrom vyhoření.

Už během studia na lékařských fakultách jsou studenti vystaveni značnému stresu, který může negativně ovlivnit jejich duševní pohodu. Tento tlak pokračuje i v praxi, kde se lékaři denně setkávají s utrpením pacientů, pracují pod časovým tlakem a často zanedbávají vlastní psychické zdraví. Bohužel, český zdravotnický systém zatím nenabízí dostatečnou podporu v této oblasti. Pandemie covidu-19 tyto problémy ještě prohloubila, což zdůrazňuje nutnost systematické péče o duševní zdraví zdravotníků. 

Výzkumy ukazují, že během pandemie vykazovalo 28,6 procenta lékařů mírné projevy úzkosti, 11,3 procenta střední až vysokou míru úzkostné symptomatiky. Podobně 14,2 procenta lékařů trpělo mírnou depresí, 9,6 procenta střední a 4,6 procenta těžkou depresí. Tyto statistiky podtrhují naléhavost situace a potřebu okamžitého řešení. 

Dalším závažným problémem je stigmatizace duševních onemocnění. Mnoho lékařů se obává vyhledat odbornou pomoc kvůli strachu z negativního hodnocení od kolegů či nadřízených. Tento strach vede k tomu, že více než polovina zdravotníků trpících psychickými poruchami nevyhledá odbornou péči.

Současný výzkum

V České republice se výzkumu duševního zdraví lékařů již od roku 2013 věnuje Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN. Tento výzkum inicioval prof. MUDr. Jiří Raboch, na jehož práci později navázal prof. Radek Ptáček. Prof. Ptáček se významně zasloužil o zvýšení povědomí o syndromu vyhoření a dlouhodobě usiloval o zlepšení péče lékařů o jejich vlastní zdraví. Výzkum z roku 2024 je jedním z posledních projektů, které prof. Ptáček navrhl a realizoval.

Ve spolupráci s Českou lékařskou komorou (ČLK) byla sesbírána data od 1764 lékařů, z nichž 65 procent tvořily ženy a 35 procent muži. Průměrný věk respondentů byl 47 let a průměrná délka praxe od ukončení lékařské fakulty činila 21 let.

Klíčové otázky výzkumu

Cítíte, že jste přetížen/a?

Jedním z nejvýznamnějších zjištění je, že třetina lékařů pociťuje nedostatek respektu jako problém, což poukazuje na důležitost interpersonálních vztahů v pracovním prostředí. Tento faktor přetížení však není hlavní – nejvíce respondenti uvádějí jako problém administrativní a byrokratické povinnosti.

Administrativní zátěž byla dlouhodobě vnímána jako hlavní zdroj frustrace mezi zdravotníky. Vyplňování dokumentace, legislativní požadavky a nadměrné kontroly odvádějí lékaře od jejich primární činnosti – péče o pacienty. Přestože pandemie vytvořila zvýšený tlak na zdravotní systém, většina lékařů již začlenila léčbu pacientů s covidem-19 do své každodenní praxe, což ukazuje na jejich adaptabilitu. Nadměrný stres spojený s touto problematikou pociťuje pouze 20 procent respondentů.

Je pro vás výkon současné profese zdrojem dlouhodobého stresu?

V roce 2013 odpovědělo kladně až 92 procent lékařů, což poukazovalo na enormní úroveň stresu v této profesi. Aktuální výzkum ukazuje, že více než polovina (52 procent) lékařů stále pociťuje ohrožení syndromem vyhoření.

Ačkoliv se zdá, že míra dlouhodobého stresu se ve srovnání s rokem 2013 snížila, stále se jedná o alarmující hodnotu, která ukazuje na vysoké riziko duševních problémů. Stres je vnímán jako běžná součást profese, avšak dlouhodobé vystavení bez možnosti regenerace přispívá k pocitu vyčerpání a vyhoření.

Pracovní faktory, které by mohly snížit stresové zatížení

Respondenti jednoznačně uvedli, že snížení administrativy by mělo největší vliv na snížení jejich stresu. Další důležité faktory zahrnují změnu legislativy a lepší právní ochranu.

Nadměrné množství administrativní práce nejenže zvyšuje stres, ale také snižuje efektivitu zdravotnického systému, protože lékaři tráví méně času s pacienty. Mnoho lékařů se cítí právně zranitelných, což zvyšuje jejich obavy při výkonu povolání, zejména při složitých medicínských případech.

Faktory životního stylu, které by mohly snížit stresové zatížení

Až 16 procent respondentů uvedlo, že stres zvládá pomocí medikace, což může být rizikové. Naopak 84 procent lékařů považuje za klíčové zlepšení kvality spánku. Užívání léků na zvládání stresu může být varovným signálem, že část lékařů nemá dostatek zdravých copingových strategií. Dlouhodobé užívání medikace může vést k závislostem nebo jiným zdravotním komplikacím. Nedostatek spánku významně přispívá k vyčerpání a zhoršení kognitivních schopností, což může mít vliv na kvalitu péče.

Sebevražedné myšlenky nebo přání

Přibližně 11 procent respondentů přiznalo myšlenky na sebevraždu, ačkoliv neplánují tyto myšlenky realizovat. Aktivní sebevražedné tendence (0,5 procenta) jsou vzácné, ale alarmující. Sebevražedné myšlenky jsou vážným signálem duševního nepohodlí a dlouhodobého stresu. Nízká procenta aktivních tendencí naznačují, že lékaři mohou své problémy skrývat nebo nejsou ochotni je přiznat. Stigmatizace odborné pomoci pravděpodobně brání některým zdravotníkům včas vyhledat podporu.

Sebevražedné myšlenky nebo přání

Depresivní symptomatika

Výsledky ukazují, že míra depresivních symptomů i syndromu vyhoření klesá s věkem. Nejvyšší hodnoty byly naměřeny u lékařů mladších 45 let. Vyšší skóre BDI-II a SMBM u mladších lékařů odráží vyšší míru stresu a emočního vyčerpání.

To může být způsobeno náročnými začátky kariéry, nejistotou a nedostatkem zkušeností se zvládáním stresu. Mladší lékaři jsou navíc oproti dalším věkovým skupinám výrazně ovlivněni nutností postgraduálního vzdělávání, které je již náročné samo o sobě, a bohužel bývá i často využíváno jako vyjednávací argument a zároveň odůvodnění špatných pracovních podmínek. Nižší hodnoty u lékařů nad 65 let mohou být důsledkem menší pracovní zátěže nebo odchodu nejvíce postižených jedinců z profese.

V  roce 2014 mělo minimální nebo žádné příznaky deprese 77,91 procenta lékařů. Tento podíl se však postupně snižoval – v roce 2021 na 71,58 procenta a dále na 64,23 procenta v roce 2024. Tento klesající trend ukazuje na rostoucí podíl lékařů, kteří se potýkají s nějakou formou depresivní symptomatiky.

Mírná deprese postihovala v roce 2014 12,17 procenta lékařů, v roce 2021 se zvýšila na 14,19 procenta a v roce 2024 na 18,25 procenta. Nárůst mírné deprese naznačuje, že dlouhodobý stres a pracovní zátěž mají na lékaře stále větší vliv.

Výrazně alarmující je nárůst střední deprese, která se z původních 7,32 procenta v roce 2014 zvýšila na 9,63 procenta v roce 2021 a na 12,76 procenta v roce 2024. Tato kategorie deprese již významně narušuje pracovní výkon a celkovou kvalitu života lékařů.

Nejvyšší míru závažnosti představuje těžká deprese. Zatímco v roce 2014 jí trpělo 2,6 procenta lékařů, v roce 2021 se tento podíl zvýšil na 4,57 procenta a v roce 2024 dosáhl 4,75 procenta. Přestože jde o relativně nízký podíl, tito lékaři jsou ohroženi největšími důsledky, včetně pracovního selhání, izolace a sebevražedných myšlenek.

Profil „ohroženého“ lékaře

Ohrožení lékaři bývají obvykle mladší, s menšími zkušenostmi, což ztěžuje jejich schopnost zvládat náročné pracovní a emoční situace. Nedostatek praxe vede k tomu, že nemají dostatečně rozvinuté strategie, jak se vyrovnávat se stresem, což je činí zranitelnějšími vůči vyhoření a dalším psychickým problémům.

Jedním z charakteristických znaků těchto lékařů je vysoká míra sebekritiky. Často sami sebe přísně hodnotí, zaměřují se na své chyby a nedostatky, což zvyšuje jejich vnitřní tlak. Tento způsob myšlení oslabuje jejich psychickou odolnost a vede k pocitu selhání či vyčerpání.

Dalším častým rysem je sociální izolace. Mladší lékaři se často zdráhají vyhledat pomoc nebo radu od kolegů, ať už z obavy před kritikou, nebo kvůli pocitu, že by tím mohli projevit slabost. Výsledkem je, že na stresové situace často zůstávají sami, což jejich situaci ještě zhoršuje. Tento osamělý přístup nejen ztěžuje zvládání stresu, ale také prohlubuje pocity izolace a frustrace.

Mnozí ohrožení lékaři se uchylují k maladaptivním strategiím zvládání stresu. Ty mohou zahrnovat užívání léků na uklidnění, nadměrnou konzumaci alkoholu nebo jiné nezdravé způsoby, které sice krátkodobě přinášejí úlevu, ale z dlouhodobého hlediska problém neřeší a mohou mít důsledky na jejich zdraví.

Navíc tito lékaři často zanedbávají volnočasové aktivity, které by jim mohly pomoci regenerovat a přinést radost. Jejich život je zaměřen převážně na práci, což přispívá k jejich vyčerpání.

Profil „zdravého“ lékaře

Zdraví lékaři naopak vykazují zcela odlišné vzorce chování a myšlení. Často jde o starší lékaře, kteří již mají za sebou mnoho let praxe, díky čemuž si vyvinuli vyrovnanější přístup k práci a životu obecně.

Tito lékaři jsou schopni přistupovat ke svým chybám s nadhledem a brát je jako příležitost k učení, nikoliv jako důvod k přehnané sebekritice. Díky této schopnosti si udržují vysokou míru psychické odolnosti a vyhýbají se emočnímu vyčerpání.

Jedním z klíčových rysů zdravých lékařů je kvalitní síť sociální podpory. Tito jedinci neváhají vyhledat radu nebo pomoc od kolegů či blízkých, což jim umožňuje sdílet své starosti a čerpat emoční oporu. Díky tomu se cítí méně osamělí a lépe zvládají pracovní nároky.

Dalším charakteristickým rysem je využívání adaptivních strategií zvládání stresu. Zdraví lékaři se soustřeďují na plánování, realismus a zaměření na řešení problémů, místo aby hledali krátkodobé úniky v podobě léků nebo alkoholu. Přístup k životu jako k souboru výzev, které lze zvládnout, jim umožňuje zachovat si klid i v náročných situacích.

Zdraví lékaři si rovněž pravidelně dopřávají čas na své záliby a volnočasové aktivity, jako je sport, umění nebo trávení času s rodinou a přáteli. Tyto činnosti jim pomáhají načerpat energii a posílit psychickou pohodu. Celkově jsou schopni udržovat zdravou rovnováhu mezi pracovním a osobním životem, což je klíč k prevenci vyhoření.

Tento profil ukazuje, že duševní zdraví lékařů je výsledkem kombinace zkušeností, kvalitní podpory a adaptivního přístupu k životním výzvám. Inspirace těmito rysy může být přínosem nejen pro mladší lékaře, ale i pro celý zdravotnický systém.

5 rad pro duševní zdraví lékařů

1. Pravidelná fyzická aktivita:

Zařaďte pohyb do svého každodenního režimu. Fyzická aktivita podporuje dobrou náladu, snižuje stres a zlepšuje celkové zdraví. Může jít o  rychlou procházku, běh, jógu nebo cvičení v posilovně – důležité je najít si aktivitu, která vám vyhovuje.

2. Rovnováha mezi prací a soukromým životem:

Naplánujte si čas pro sebe a své blízké. Důsledná rovnováha mezi pracovními povinnostmi a odpočinkem je klíčem k dlouhodobé psychické pohodě. Vytvořte si rutinu, která zahrnuje pravidelný odpočinek, aby váš život nebyl pouze o práci.

3. Dostatek spánku:

Dbáte na kvalitní a dostatečný spánek? Regenerace během spánku je nezbytná pro tělo i  mysl. Stanovte si pravidelný režim spánku a  vyhýbejte se činnostem, které jej narušují, například konzumaci kofeinu nebo používání elektroniky před spaním.

4. Podpůrná síť vztahů:

Pěstujte kvalitní vztahy s kolegy, přáteli a rodinou. Sdílení emocí a problémů s někým, komu důvěřujete, může poskytnout emoční podporu a pomoci zvládnout náročné chvíle. Budování této podpory je dlouhodobou investicí do vašeho duševního zdraví.

5. Včasné vyhledání odborné pomoci:

Nebojte se kontaktovat psychologa, terapeuta nebo jiného odborníka, pokud cítíte příznaky vyčerpání, úzkosti či deprese. Včasná intervence může zabránit rozvoji vážnějších problémů a umožní vám rychleji se zotavit.

Jak mohou nemocnice pomoci chránit své lékaře?

1. Otevřená komunikace a destigmatizace

Nemocnice by měly podporovat kulturu otevřené komunikace, kde je v pořádku přiznat, že člověk potřebuje pomoc. Vedení by mělo aktivně vytvářet prostředí, které umožňuje zdravotníkům sdílet své problémy bez obav z odsouzení. Školení zaměřená na emoční inteligenci a zvládání konfliktů mohou lékařům pomoci lépe komunikovat s kolegy a pacienty.

2. Anonymní podpora a dostupné služby

Ve světě se osvědčily anonymní krizové linky a peer-support skupiny zaměřené na zdravotníky. Tyto služby poskytují bezpečné prostředí pro sdílení problémů a získání pomoci bez obav z narušení důvěrnosti. Česká lékařská komora by mohla zvážit vytvoření podobného systému dostupného 24/7.

3. Fyzická aktivita a wellness programy

Nemocnice v zahraničí často organizují skupinové sportovní aktivity nebo nabízejí příspěvky na členství ve fitness centrech. Jóga a mindfulness jsou další osvědčené metody, které pomáhají zvládat stres a  podporují psychickou pohodu. Tyto programy by mohly být implementovány i v českých zdravotnických zařízeních.

Tyto rady a  postupy jsou jen začátkem. Kultura podpory, dostupné zdroje a pravidelná péče o psychickou pohodu jsou klíčem k dlouhodobému duševnímu zdraví lékařů. Je třeba, aby se zdravotnické systémy zaměřily na zlepšení podmínek nejen pro pacienty, ale i  pro své pracovníky. Zároveň je však z výše uvedených bodů patrné, že požadavky na udržitelnost systému pro zdravotníky jsou mnohdy protichůdné oproti požadavkům na dostupnost zdravotní péče, která často funguje právě na úkor zdravotníků. To se týká hlavně otázek zdravé životosprávy, rovnováhy mezi osobním a pracovním životem a psychohygieny, což bude představovat pro naše zdravotnictví do budoucna velkou výzvu, ale zároveň nezbytný krok.

Závěr

Zlepšení duševního zdraví lékařů je zásadním krokem k udržitelnému a kvalitnímu zdravotnickému systému. Lékaři čelí vysokému pracovnímu stresu, syndromu vyhoření a psychickým problémům, které ohrožují nejen jejich osobní pohodu, ale i bezpečnost a kvalitu péče, kterou poskytují pacientům.

Abychom tuto situaci změnili, je nezbytné přijmout systematická opatření na podporu jejich duševního zdraví.

Klíčové kroky k řešení této problematiky zahrnují:

• Vzdělávání a osvěta: Již během studia na lékařských fakultách je důležité zahrnout do výuky témata spojená s duševním zdravím, zvládáním stresu a prevencí vyhoření. Mladí lékaři by měli být připraveni na výzvy svého povolání a mít k dispozici nástroje pro efektivní zvládání psychické zátěže.
• Dostupnost psychologické a psychiatrické péče: Je klíčové vytvořit prostředí, kde lékaři mohou bezpečně a anonymně vyhledat odbornou pomoc bez obav ze stigmatizace nebo negativních dopadů na jejich kariéru.
• Podpora od vedení zdravotnických zařízení: Zdravotnické instituce by měly nabídnout pravidelné supervize, mentoring a možnosti sdílení problémů v bezpečném prostředí. Zapojení lékařů do rozhodovacích procesů v  rámci organizací může zvýšit jejich pocit autonomie a snížit míru frustrace a vyhoření.
• Prevence a ochrana před vyčerpáním: Zavedení flexibilních pracovních hodin, snížení administrativní zátěže, podpora rovnováhy mezi pracovním a osobním životem a organizace wellness programů by měly být prioritou.

Zajištění duševního zdraví lékařů vyžaduje nejen praktické kroky, ale také změnu kulturního přístupu k této problematice. Je nezbytné vytvořit zdravotnický systém, který uznává, že duševní zdraví pracovníků není luxusem, ale nutností.

Společný závazek:

Lékaři by neměli být vnímáni pouze jako poskytovatelé péče, ale také jako lidé, kteří sami potřebují podporu a  pochopení. Zlepšení jejich psychické pohody vyžaduje spolupráci na všech úrovních zdravotnictví – od státních institucí přes vedení nemocnic až po samotné zdravotníky. Investice do duševního zdraví
lékařů není jen etickou povinností, ale také cestou k vyšší efektivitě a udržitelnosti celého systému. 

Vytvořením kultury podpory a péče můžeme zajistit, že lékaři nebudou pouze pracovat, ale také plnohodnotně žít. To je cílem, který by měl být prioritou každého moderního zdravotnického systému. Jen tak můžeme zajistit kvalitní péči nejen pro pacienty, ale i pro ty, kteří ji poskytují.

Autoři: Radek Ptáček (†), Martina Sebalo Vňuková, Ivan Sebalo, Jan Přáda, Martin Anders, Psychiatrická Klinika 1LF UK a VFN

Foto: Shutterstock