Kam mizí absolventi lékařských fakult

Naše stárnoucí populace samozřejmě potřebuje a bude potřebovat stále více lékařů a dalších zdravotníků. Musíme zvýšit počty studentů medicíny, ale především těch, kteří studují v českém jazyce. Je třeba navýšit státní podporu a peníze nasměrovat přímo adresně na lékařské fakulty, tedy mimo systém přerozdělování v rámci univerzit. 

Fakulty více podporované za studenty v českém jazyce nebudou mít takový zájem o cizince, kteří si platí studium v anglickém jazyce a v našem zdravotnictví stejně nikdy nebudou pracovat. Zároveň se musíme snažit udržet si studenty ze Slovenska, kteří umějí česky.

Musíme udělat medicínu a práci ve zdravotnictví více atraktivní

Naším cílem je lékaře nejenom vychovat, ale také si je udržet. Musíme zkrátka udělat medicínu a práci ve zdravotnictví více atraktivní. Česká lékařská komora se o to dlouhodobě snaží, ale naše prostředky jsou samozřejmě omezené. Komora není vládou, a nemá tedy žádné exekutivní pravomoci. Komora není ani tím, kdo schvaluje zákony. My jsme odkázáni na pomoc politiků, se kterými se snažíme spolupracovat. 

Spolupráce s politiky však v žádném případě neznamená, že s nimi musíme ve všem souhlasit a na vše jim přikyvovat. Vždy musíme mít v první řadě na paměti, zda navrhované změny jsou ku prospěchu lékařů, kteří si komoru platí, a v zájmu našeho zdravotnictví a pacientů. 

Komora bojuje za lepší profesní a pracovní podmínky pro lékaře. Lepší pracovní podmínky, to je v první řadě důstojná odměna za práci, ale také dodržování zákoníku práce. Šedesát procent respondentů průzkumu, který v únoru provedla lékařská komora, odpovědělo, že je v jejich nemocnicích porušován zákoník práce. To nemůžeme tolerovat. Omezení povoleného množství přesčasové práce v souladu s evropskou směrnicí (EWTD) je přece v první řadě ochranou pro pacienty před unavenými lékaři, kteří častěji v práci chybují. 

Jednou z cest, jak situaci postupně zlepšovat, může být navyšování počtu studentů na lékařských fakultách. S ohledem na nedostatek vyučujících i špatné prostorové zázemí a technické vybavení je však kapacita škol omezená. Nejsou prostě nafukovací a počty studentů nelze jen tak navyšovat bez rizika zhoršování kvality výuky.

Řeč čísel a statistiky

Česká lékařská komora opět po třech letech oslovila děkany lékařských fakult s žádostí o zaslání počtu absolventů magisterského studia v oboru všeobecné lékařství v uplynulých letech, a to včetně rozdělení na muže a ženy a na absolventy vzdělávacího programu v jazyce českém a v angličtině. Díky vstřícnosti děkanů vznikla tato tabulka.

Počet absolventů zůstává stabilní

V roce 2019 promovalo na osmi fakultách celkem 1722 lékařů, v roce 2024 pak 1772. Počet absolventů lékařských fakult tedy zůstává poměrně stabilní.

Největší podíl tvoří mezi studenty všeobecného lékařství v angličtině studující cizinci na LF UK v Hradci králové, kde je to více než jedna čtvrtina, tedy 26,5 %. Nejméně v angličtině studující cizinců bylo v Brně.

Platící studenti jsou sice pro školy ekonomickým přínosem a s jistou dávkou licence by se dalo tvrdit, že svými penězi dotují studium pro studenty naše. Univerzity jistě mají být kosmopolitní, ale pokud by stát zvýšil svůj příspěvek za jednoho medika, nemuselo by na lékařských fakultách studovat tolik cizinců.

Kvůli tomu, že příspěvek, který se od státu dostává jednotlivým lékařským fakultám, je nízký a nepokrývá plně náklady spojené s náročným studiem medicíny, snaží se fakulty svoji ekonomickou situaci vylepšovat prostřednictvím zahraničních studentů, kteří si své studium v anglickém jazyce platí sami.

Absolventi anglického studijního programu jsou však pro naše zdravotnictví předem ztracení. Nikdo, až na ojedinělé výjimky, si neplatí drahé školné jen proto, aby mohl po ukončení studia nastoupit za český plat do české nemocnice. V podstatě se tedy dá říct, že účastníci anglického vzdělávacího programu zabírají místa našim studentům, případně Slovákům, kteří umějí česky.

26 % absolventů vůbec nezačalo pracovat ve zdravotnictví v ČR

Česká lékařská komora vede registr lékařů, a má tedy přehled o tom, kolik absolventů se k nám v jednotlivých letech hlásí. V roce 2019 se do komory ze 1722 absolventů přihlásilo 1217, zatímco 505 jich odešlo do ciziny či mimo obor. O pět let později, tedy v roce 2024, byl tento poměr přece jenom trochu lepší, když se ze 1772 absolventů do ČLK přihlásilo 1448 a „jen“ 324 již odešlo jinam.

Během uplynulých šesti let přijala ČLK 7868 čerstvých absolventů lékařských fakult, zatímco 2769 absolventů, tedy celých 26 procent, naše zdravotnictví ztratilo. Vyplatí se „produkovat lékaře na export“? Našemu personálně zdevastovanému zdravotnictví určitě ne!

Feminizace zůstává na stejné úrovni

Feminizace je fenomén, se kterým se naše zdravotnictví musí naučit pracovat. Dvě třetiny úspěšných absolventů lékařské fakulty v českém jazyce jsou ženy. A právě vytvoření podmínek pro mladé lékařky, aby mohly lépe skloubit profesní kariéru a rodinný život, je další velkou výzvou pro naše zdravotnictví. Ženy, zejména mladé lékařky, ale i zdravotní sestry, potřebují specifické pracovní podmínky. Například možnost práce na zkrácené pracovní úvazky nebo zajištění péče o děti. Stav, kdy lékařky řešily dilema, zda práce, nebo rodina, musíme změnit do stavu práce a rodina. Pokud se nám nepodaří harmonizovat práci ve zdravotnictví s rodinným životem, pak nikdy nebudeme mít zdravotníků dostatek.

Komora se snaží lékařkám pomáhat v rozsahu svých kompetencí v oblasti specializačního vzdělávání a své licenční politiky. Harmonizace pracovního a osobního života je však v první řadě úkolem pro zaměstnavatele, v jejichž zájmu je přece to, aby jim lékařky neodcházely.

Podíl lékařek mezi námi narůstá, avšak příčinou je skutečnost, že na odpočinek odcházejí ty ročníky lékařů a lékařek, ve kterých byl podíl žen a mužů vyrovnanější. Podíl žen mezi čerstvými absolventy všeobecného lékařství totiž osciluje mezi 65 a 66 % a v posledních letech se nijak nemění.

Dostupnost zdravotní péče se zhoršuje

V České republice každým rokem ubude přibližně 1 % praktických lékařů pro dospělé a až 3 % pediatrů, přičemž dvě třetiny těchto ztrát postihují obce s počtem obyvatel menším než dva tisíce. To spolu se špatnou dopravní dostupností přispívá k vylidňování českého venkova. 

Situace je vážná, vždyť například jeden milion obyvatel nemá svého praktického lékaře. Jistě, část z nich proto, že nemá zájem, ale podstatná část proto, že v rozumné vzdálenosti nemůže žádného sehnat. 

Pracující lékaři stárnou, a jejich pracovní kapacity jsou tedy omezené. Zdaleka se to přitom netýká pouze praktických lékařů nebo pediatrů. Ohrožena je dostupnost ambulantní specializované péče. V základních oborech, jako je interna nebo chirurgie, je pouze polovina v ambulancích pracujících lékařů mladší 60 let, přičemž téměř čtvrtina těchto lékařů jsou sedmdesátníci. Jak dlouho ještě tito kolegové a kolegyně vydrží pracovat?

Regionální zdravotnictví potřebuje podporu

Regionální zdravotnictví potřebuje speciální podporu. V první řadě se na celý systém musíme začít dívat z jiné perspektivy než jen pohledem z pozice fakultních nemocnic. Ministři zdravotnictví v České republice však většinou pocházejí právě z managementu velkých nemocnic nebo z akademického prostředí a ve prospěch tzv. fakultní lobby, kterou reprezentují, deformují zdravotnictví. 

V první řadě dochází k preferování velkých nemocnic, které mají vyšší úhrady od zdravotních pojišťoven, a navíc snadnější přístup k dotacím včetně peněz z fondů EU. Za stejné výkony jim zdravotní pojišťovny platí více než ostatním. Děje se tak na základě vyhlášek Ministerstva zdravotnictví, které zároveň tyto nemocnice jménem státu zřizuje, a dostává se tak do střetu zájmů.

Zadruhé pak specializační vzdělávání je také nastaveno tak, aby vyhovovalo velkým nemocnicím. Mladí lékaři musejí trávit dlouhé měsíce na specializovaných pracovištích. Zejména fakultní nemocnice tak mají zajištěnu levnou pracovní sílu. Pro mladé lékaře a lékařky je snazší splnit veškeré náročné podmínky a dopracovat se k atestační zkoušce právě ve fakultních nemocnicích.

Je třeba zásadně změnit specializační vzdělávání lékařů

Specializační vzdělávání ve své současné podobě je další příčinou nedostatku lékařů v regionech, a proto potřebuje hluboké změny, ke kterým vláda zatím nenašla odvahu. Samozřejmostí musí být zkrácení vzdělávacích programů, aby nebyly delší, než požaduje EU pro automatickou uznatelnost specializační způsobilosti. Je třeba zkrátit povinné praxe ve fakultních nemocnicích na nezbytné minimum. Zavést systém sdílených akreditací pro vzdělávání, který umožní absolvovat většinu povinné praxe v malých nemocnicích a pomůže ambulantním lékařům, aby se také mohli zapojit do výchovy svých možných nástupců. 

Musíme snížit počet specializačních oborů. Špičková pracoviště samozřejmě potřebují špičkové odborníky, ale většinu práce mohou zastat lékaři a lékařky s univerzálnějším medicínským vzděláním, kteří budou navzájem snáze zastupitelní. Potřebujeme jednodušší pravidla pro doplňování specializace, ale také pro přestup z odbornosti do odbornosti. Potřebujeme více všeobecných chirurgů a internistů. Zkušenost s pokaženou reformou lékařského vzdělávání nám ukázala, že čím více rozdělíme medicínu na různé obory a podobory, tím více lékařů nám bude scházet.

Počty mladých lékařů a lékařek se snad konečně zvýší

V září 2018 schválila vláda Andreje Babiše plán na zvýšení počtu studentů medicíny o 15 % s tím, že na projekt bude v příštích 11 letech vyčleněno 6,8 miliardy korun. Díky tomu se od akademického roku 2019/2020 počet studentů v programu všeobecné lékařství opravdu navýšil. 

Současné vládě Petra Fialy je třeba přičíst k dobru, že program nezrušila. Prvního ovoce v podobě většího počtu promujících lékařů a lékařek bychom se tedy mohli dočkat již letos. Česká lékařská komora se bude maximálně snažit o to, abychom začínající kolegyně a kolegy neodradili od práce v českém zdravotnictví. Bez pomoci mladých dostupnost lékařské péče zachovat nedokážeme. 

Autor: Milan Kubek

Foto: Shutterstock