Vláda nesplnila očekávání lékařů

Termín jednání stanovil předseda vlády profesor Fiala již zhruba před dvěma měsíci, přesto se ministr zdravotnictví profesor Válek na jednání nedostavil. Patrně nechtěl slyšet kritiku své činnosti, či spíše nečinnosti. 

Pana premiéra jsem tedy veřejně upozornil, že Ministerstvo zdravotnictví s Českou lékařskou komorou prakticky vůbec nespolupracuje. Konstruktivní kritiku, věcnou oponenturu a skutečnost, že komora hájí profesní zájmy svých členů, což jí ostatně ukládá zákon, vnímá ministr Válek jako projev nepřátelství.
Současná vláda nesplnila očekávání lékařů. Promarnila jedinečnou šanci zdravotnictví reformovat. 

V době jejího nástupu již končila epidemie nemoci covid-19 a většina společnosti měla v čerstvé paměti nasazení zdravotníků při jejím zvládání. Nikdo nepochyboval o důležitosti zdravotnictví, které bylo díky finančním injekcím schválených vládou Andreje Babiše ekonomicky stabilizované. Pojišťovny měly na svých účtech desítky miliard a díky tzv. covidovým dotacím ve výrazném plusu končilo také hospodaření prakticky všech nemocnic. 

Mimořádně příznivá byla rovněž situace politická, když současná vláda disponovala pohodlnou většinou 108 poslanců i většinou v Senátu. Zároveň většinu krajů řídili politici z vládních stran a jako poslední trumf občané zvolili s vládou sympatizujícího prezidenta. Co více si už ministr zdravotnictví mohl přát?

Po čtyřech letech však vláda předá zdravotnictví v horším stavu, než v jakém je přebírala. Problémy zůstaly a většinou jsou jen horší. Zdravotním pojišťovnám navíc kvůli nesmyslnému snižování platby za státní pojištěnce dochází peníze.
Vláda netuší, jak vyřešit zásadní problémy. Jak zajistit ekonomickou a personální udržitelnost zdravotnictví? Jak zabránit prohlubujícím se rozdílům v dostupnosti zdravotní péče?

Naše zdravotnictví zůstává podfinancované. Výdaje na úrovni 8,8 procenta HDP zaostávají za průměrem Evropské unie, jejíž 27 států investuje do zdravotnictví v průměru 10,24 procenta svého HDP. 

Úhradové vyhlášky podepisované ministrem Válkem pro roky 2024 a 2025 přenášejí vládou zapříčiněné ekonomické problémy pojišťoven na bedra poskytovatelů zdravotních služeb, kterým neplatí reálné ceny, ale mnohem méně.

Dostupnost zdravotní péče se snižuje. Každým rokem ubývá v průměru jedno procento ordinací praktických lékařů a tři procenta ordinací pediatrů. Navíc, dvě třetiny těchto praxí zanikají na venkově, tedy v sídlech do dvou tisíc obyvatel. Všichni lidé v České republice sice platí zdravotní pojištění podle stejných pravidel, ale pro obyvatele venkova je lékařská péče stále hůře dostupná.
Pracující lékaři stárnou. Nejvíce se to týká kolegů a kolegyň v ambulancích.

Mezi praktickými lékaři je pouze 56 procent mladších 60 let, zatímco 16 procent ordinujících překročilo sedmdesátku. U dalších základních oborů – u interny a chirurgie – je situace ještě vážnější. Lékařů mladších 60 let je v těchto oborech pouhá polovina, naopak 23 procent z nich je starších než 70 let. Jak dlouho ještě vydrží pracovat? Kdo nastoupí na jejich místa? Kdo se bude starat o silné ročníky tzv. Husákových dětí poté, co zestárnou a budou potřebovat zdravotní péči, na kterou si roky platí?

Soukromí lékaři se pohybují v ekonomicky zcela nesmyslném prostředí. Zatímco naše náklady v souladu s tržními principy neustále rostou, a nikdo nám samozřejmě nic zadarmo nedá ani levněji neprodá jen proto, že jsme lékaři. Tak naše příjmy na druhé straně striktně regulují vyhlášky Ministerstva zdravotnictví a většina z nás prakticky nemá možnost své příjmy legálním způsobem navyšovat. Nespokojenost soukromých lékařů s takovým okrádáním roste.

Oprávněně naštvaní jsou však i lékaři a zdravotníci v nemocnicích. Vláda totiž nesplnila písemný závazek předložit a prosazovat zákon o odměňování zdravotníků, který by sjednotil pravidla odměňování ve všech lůžkových zdravotnických zařízeních majících smlouvy se zdravotními pojišťovnami, a to tak, aby se příjem lékaře za základní pracovní dobu pohyboval v závislosti na jeho kvalifikaci a délce praxe v rozmezí 1,5 až trojnásobku průměrné mzdy. Slib, díky němuž kolegové z nemocnic v prosinci 2023 svůj protest ukončili, vláda nesplnila a lékaře podvedla. Logickým důsledkem je deziluze a ztráta důvěry. My přitom naopak potřebujeme udělat medicínu a práci ve zdravotnictví pro mladé lidi více atraktivní.

Ve všech vyspělých zemích výdaje na zdravotnictví rostou, a to rychleji, než by odpovídalo míře inflace. Populace totiž stárne a účinné léky i moderní přístroje jsou stále dražší. Nejinak to musí být i v České republice. Pokud politici nezajistí peníze na zaplacení zdravotní péče, pak se její kvalita a dostupnost budou jenom zhoršovat.

Jednou z reálných možností, jak zdravotnictví ekonomicky stabilizovat, je po více než třiceti letech konečně zvýšit zdravotní pojištění ze současných 13,5 procenta například na 15 procent z příjmů. Za uplynulých třicet let se zásadním způsobem proměnila medicína a současně jsme zestárli o osm let. Medián věku obyvatel České republiky se zvýšil z 36 roků na 44 let. Změnilo se prakticky vše, jen zdravotní pojištění zůstalo stejné a situace se stává neudržitelnou. Politici, kteří jako jediní mají možnost něco změnit, raději alibisticky předstírají, že se nic neděje. 

Investice do zdravotnictví přitom patří spolu s investicemi do vědy a vzdělávání k těm nejefektivnějším. Pouze zdraví lidé mohou pracovat, vytvářet hodnoty a platit daně. Fungující zdravotnictví je navíc jedním ze základních předpokladů zajištění národní bezpečnosti.

Autor: Milan Kubek

Foto: Vláda ČR