Stále nemáme metodu, jak spolehlivě zachytit rakovinu vaječníků včas, říká v druhém díle rozhovoru prof. Cibula

V rámci specializovaných center, která jsme probrali v prvním díle rozhovoru, se lékaři zaměřují také na rakovinu vaječníků. V Česku je každoročně diagnostikováno zhruba tisíc nových případů a většina žen přichází až v pokročilém stadiu. Proč se stále nedaří zachytit nemoc dříve?

Není to ničí chyba, je to dáno biologickou povahou samotného nádoru. Vaječníky jsou skryté hluboko v pánvi a v současnosti nemáme žádnou metodu, která by dokázala rakovinu vaječníků spolehlivě zachytit včas. Přesto máme některé možnosti, jak výskyt rakoviny vaječníků snížit. A to vyhledávání rizikových rodin, genetické testování a preventivní odstranění vaječníků a vejcovodů u žen s vrozeně vysokým rizikem ještě před vznikem nádoru. V České republice máme velmi liberální přístup ke genetickému testování a vyhledávání tzv. zdravých nosičů se nám daří.  
Velká část nádorů však vzniká bez dědičné predispozice a pro tyto případy zatím žádnou účinnou metodu nemáme. To je realita. U některých nádorových onemocnění máme k dispozici screeningové programy a účinnou prevenci. U rakoviny vaječníků zatím nic takového nemáme.

Rýsuje se nějaká metoda ve výzkumu? Například prostřednictvím sonografie? 

Tudy cesta pravděpodobně nepovede. Každá zobrazovací metoda zachytí nádor až ve chvíli, kdy je dostatečně velký, aby byl vidět. Jenže u rakoviny vaječníků už v této fázi existuje vysoké riziko, že se onemocnění rozšířilo. Nádor navíc roste velmi rychle. 
Potřebujeme proto úplně nový přístup. Pravděpodobně nepůjde o další zobrazovací metodu. Spíše budeme hledat nádorové buňky nebo jiné známky onemocnění v krvi či menstruační krvi. V mnoha centrech na světě tento výzkum probíhá a přelomový objev se může podařit za pět let nebo za měsíc. 

První operace rozhoduje

Říkáte, že nejdůležitější je, kde žena podstoupí první operaci. Jak často se dnes ještě stává, že pacientka podstoupí první operaci na pracovišti, které s léčbou rakoviny vaječníků nemá dostatečné zkušenosti?

Ten podíl není tak vysoký, jde přibližně o 20 procent pacientek. Někdy se to může stát, aniž by to byla chyba. Pacientka má akutní problémy nebo lékaři nemají na zhoubný nádor před výkonem podezření. Přesto existuje několik pracovišť, která nejsou specializovanými centry, tyto operace by provádět neměla, a přesto je stále provádějí. Ministerstvo ve spolupráci s pojišťovnami nyní pracuje na tom, aby se i tyto pacientky dostaly do specializovaných center.

Při argumentaci pro centralizaci péče se vždy snažím zdůrazňovat, že nejde jen o samotnou operaci. Onkologická péče začíná diagnostikou. Tu by měl provádět odborník, který těchto nádorů vidí 150 ročně, nikoli deset. Následuje chirurgie, poté patologické vyšetření, které opět vyžaduje zkušeného specialistu, a následně systémová léčba. Nejde tedy o to, že by někdo špatně odstranil vaječník. Jde o to, aby se pacientka od začátku dostala do centra s maximální zkušeností s daným typem nádoru a s celým procesem jeho léčby.

Ještě před několika lety se o rakovině vaječníků často mluvilo jako o nádoru s velmi špatnou prognózou. Mění se dnes tento pohled? 

Základní vlastnosti rakoviny vaječníku se nezměnily. Pořád platí, že na většinu těchto nádorů přicházíme až v pokročilém stadiu. Co se ale změnilo, je prognóza jedné skupiny pacientek. Jsou to ženy s genetickou predispozicí, zejména s mutacemi v genech BRCA, případně s některými dalšími mutacemi. Tyto pacientky mají dnes díky moderní cílené léčbě výrazně lepší prognózu. A právě to byl jeden z těch skutečných průlomů.

Který z nových léčebných přístupů považujete za největší průlom posledních let – PARP inhibitory, konjugované protilátky, nebo imunoterapii?

V gynekologické onkologii jsme byli v posledních 15 letech svědky dvou skutečných průlomů v léčbě. Prvním byly právě PARP inhibitory u karcinomu vaječníků. Druhým je imunoterapie, která zásadně zlepšila prognózu části pacientek s karcinomem endometria a karcinomem děložního hrdla. Pokud jde o individualizovanou onkologickou léčbu zaměřenou na specifické molekulární cíle, používáme ji stále častěji. Takový cíl ale najdeme jen asi u 10 až 15 procent pacientek. 

Genetické testování zachraňuje i dosud zdravé ženy

Podle aktuálních dat bylo v roce 2025 na mutace BRCA1 a BRCA2 vyšetřeno téměř 80 procent pacientek s karcinomem vaječníků. Je to úspěch, nebo by mělo být samozřejmostí testovat všechny?

Úspěch to určitě je. Současně ale chceme dosáhnout co nejvyššího podílu a spokojeni nejsme. Ideální by samozřejmě bylo testovat všechny pacientky. Nejde jen o to, že nám výsledek pomáhá při volbě léčby. Díky genetickému testování identifikujeme celé rodiny a dostáváme se k dosud zdravým nosičkám mutací.

Incidence karcinomu vaječníků v České republice v posledních patnácti letech klesá a já jsem přesvědčený, že jedním z hlavních důvodů je právě genetické testování a péče o zdravé nosičky mutací. Dokážeme odstranit rizikové orgány ještě před vznikem nádoru. Není to zanedbatelné číslo. Může jít až o 300 nádorů ročně, kterým se podaří předejít.

Co brání tomu, aby se testování dostalo ke zbývající pětině žen?

Nedokážu přesně říct, kde je chyba. Musíme si ale uvědomit, že na úrovni celé republiky se stoprocentního pokrytí pravděpodobně nikdy nepodaří dosáhnout. Vždy budou pacientky diagnostikované ve velmi špatném stavu, které žádnou léčbu nepodstoupí, ženy, které genetické vyšetření odmítnou, nebo pacientky, které zemřou dříve, než se testování stihne provést. A pak samozřejmě existuje určitá část případů, u kterých se v běžném provozu na testování zapomene. Nedokážu říct, zda jde o dvě, pět, nebo deset procent.

ESGO: evropské potvrzení kvality

Apolinář je dnes jediným pracovištěm v České republice se statusem ESGO Centre of Excellence in Ovarian Cancer Surgery. Co musí centrum splňovat, aby takový status získalo? A v čem je to pro pacientky přínosem?

Existuje několik typů akreditací ESGO. Akreditaci pro postgraduální vzdělávání mají v České republice tři pracoviště. Evropskou akreditaci centra

excelence pro chirurgickou léčbu ovariálních karcinomů má naše pracoviště.

Je to soubor celé řady kritérií. Samozřejmě jde o objem péče, ale také o výzkum, počet pacientek zařazených do klinických studií nebo publikační činnost v prestižních odborných časopisech. Dnes se totiž kvalita centra neposuzuje jen podle počtu operací, ale podle úrovně celé poskytované péče.

Kolik evropských pracovišť takový status vůbec má?

V době, kdy jsme jej získali, bylo těchto center zhruba dvacet. Dnes už jich je několik desítek. ESGO má celkově více než 140 akreditovaných center různých typů po Evropě i mimo ni. 

Jak imunoterapie změnila prognózu části pacientek s karcinomem endometria? Proč je molekulární klasifikace jedním z největších posunů moderní gynekologické onkologie? A jakou roli budou v budoucnu hrát umělá inteligence, genetika a nové metody časné diagnostiky? Odpovědi přinese již brzy závěrečný díl rozhovoru s prof. Davidem Cibulou.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: archiv prof. Cibuly