Psychické vyčerpání přichází často se začátkem dovolené, varuje terapeutka

Stres je běžnou a ve zdravé míře dokonce nezbytnou součástí života, a to i toho pracovního. Problém je, pokud se stane chronickým. Podle zprávy Gallup State of the Global Workplace z roku 2025 zažívají stres čtyři z deseti zaměstnanců po celém světě. Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci navíc upozorňuje, že téměř polovina pracovníků je vystavena faktorům, které mohou negativně ovlivňovat jejich duševní zdraví.  Není proto žádným překvapením, že mnoho lidí vstupuje do období letních dovolených ve stavu psychického vyčerpání. 

„Období těsně před dovolenou bývá jedním z nejvíce stresujících momentů roku. Člověk se snaží dokončit rozpracované úkoly, předat agendu kolegům, vyřídit resty a zároveň obvykle organizuje samotnou dovolenou. Nároky tak v krátkém čase výrazně narůstají,“ vysvětluje terapeutka Mgr. Jiřina Přikryl Maršálková z Mindwell.

Podle odbornice se lidé běžně upínají k dovolené jako k okamžiku, kdy si konečně dovolí zastavit. V hlavě se objevují věty jako: „Ještě to musím vydržet do konce měsíce“, „Pak už bude klid“ nebo „Už vidím světlo na konci tunelu.“ Právě toto nastavení však vede k tomu, že člověk týdny či dokonce měsíce ignoruje signály únavy a funguje na rezervy. „Tělo i psychika mohou být dlouhodobě v režimu zvýšené pohotovosti. Objevuje se horší spánek, napětí, podrážděnost, únava nebo problémy se soustředěním. Dovolená pak nezačíná jako příjemný odpočinek, ale mnohdy ve chvíli, kdy jsou zásoby energie téměř vyčerpané,“ říká terapeutka.

Nemoc z volna? Tento fenomén existuje

Mnoho lidí má zkušenost, že onemocní právě ve chvíli, kdy mají konečně možnost vypnout a skutečně relaxovat. Typicky se jedná o první dny dovolené, o víkendu nebo v době bezprostředně po náročném pracovním období. Lidé mohou opakovaně pociťovat bolesti hlavy, únavu, nachlazení či jiné tělesné obtíže. Nejde přitom o subjektivní dojem, tento fenomén označovaný termínem leisure sickness  dokonce popsali nizozemští výzkumníci vedení psychologem Adem Vingerhoetsem .

„Přesný mechanismus není zcela objasněn, ale předpokládá se, že roli hraje dlouhodobá aktivace stresové reakce. Když je člověk dlouho ve vysokém tempu, tělo funguje v pohotovostním režimu. Jakmile napětí ustoupí, projeví se únava, kterou dosud překrývala mobilizace organismu,“ objasňuje Jiřina Přikryl Maršálková.

Dovolená sama o sobě přetížení nevyřeší

Řada lidí funguje v běžném životě až na hranici svých kapacit a možností s vírou, že jim stačí týden nebo dva volna a všechno se srovná a uklidní. Ve skutečnosti je ale podle odborníků chybou vnímat odpočinek jako nárazovou opravu jednou za rok. „Stejně jako nečekáme s návštěvou zubaře až do chvíle, kdy nás bolí všechny zuby, není dobré odpočinek odkládat až po úplném vyčerpání. Je dobré průběžně sledovat svou energii, chránit si spánek, zařazovat pohyb, plánovat přestávky a věnovat se aktivitám, které energii vracejí,“ radí terapeutka.

Samotná dovolená totiž podle odbornice příčinu dlouhodobého přetížení neodstraní. Pokud se člověk po návratu vrací do stejného režimu, stejných hranic a stejného způsobu fungování, efekt dovolené bývá pouze krátkodobý. „Je důležité si uvědomit, že vyhoření není známkou slabosti ani osobního selhání. Nejčastěji vzniká tím, že se dlouhodobě setkávají vysoké nároky, nedostatek odpočinku, nerespektování vlastních možností a prostředí vyžadující nepřetržitý výkon. A tomu jedna dovolená neuleví,“ vysvětluje terapeutka Jiřina Přikryl Maršálková s tím, že ačkoliv je čas dovolené důležitý a potřebný, neměl by být jediným obdobím v roce, kdy si člověk dovolí zpomalit. 

„Mnohem důležitější bývá to, jak vypadá náš běžný týden. Pokud se naučíme průběžně pečovat o vlastní energii, nastavovat zdravější hranice a včas reagovat na varovné signály přetížení, nemusíme celý rok jen přežívat do dalšího volna,“ uzavírá terapeutka. Myslet bychom měli i na návrat z dovolené. Pokud člověk přiletí v neděli večer a v pondělí ráno ho čeká plný kalendář, tělo ani psychika nemají prostor na plynulý přechod zpět do pracovního režimu.

Lidé symptomy přetížení obvykle přehlížejí

Pokud jde o samotné přetížení, lidé často přehlížejí první varovné signály. Dlouhodobou únavu, horší soustředění, podrážděnost, ztrátu radosti, cynismus, horší spánek nebo tělesné napětí považují za běžnou součást pracovního života. Typické je také postupné omezování aktivit, které dříve přinášely energii, například sportu, setkávání s blízkými nebo koníčků. Varovným signálem je i situace, kdy člověk nezažívá úlevu ani po volném víkendu nebo dovolené.

Stejně důležitá jako odpočinek je proto podle odbornice dlouhodobá práce s vlastními hranicemi. Ačkoliv si jejich nastavování mnoho lidí spojuje se sobectvím či selháním, právě schopnost rozpoznat, kdy je zátěže příliš, představuje jednu z nejúčinnějších forem prevence vyhoření. „Potíže s odmítáním často souvisejí se strachem ze zklamání druhých, konfliktem nebo přesvědčením, že naše hodnota závisí na tom, kolik toho zvládneme. Dlouhodobé upřednostňování potřeb ostatních před těmi vlastními ale vede k vyčerpání a zvyšuje riziko vyhoření,“ upozorňuje Jiřina Přikryl Maršálková.

Do denní rutiny můžete zařadit principy KBT

Kognitivně-behaviorální terapie pomáhá rozpoznat vliv toho, jak přemýšlíme, na to, jak se cítíme a jak se chováme. Podle odborníků je velmi účinné zařadit do denní rutiny jednoduché otázky, které si můžete položit na konci dne. „Příkladem takových otázek jsou například tyto: Co mi dnes energii vzalo? Co mi energii dodalo? Co mohu zítra udělat jinak? Vyplatí se dělat i krátkou revizi během dne a ptát se: Jak se cítím? Jak se má teď moje tělo?“ radí odbornice. 

Současně je dobré si všímat automatických negativních myšlenek typu „musím vše zvládnout“, „nesmím nikoho zklamat“ nebo „odpočinu si až potom“ a zkusit je nahradit realističtějšími alternativami. Rovněž je dobré plánovat odpočinek stejně jako pracovní povinnosti. Můžete si dělat krátké pauzy během dne, přidat pravidelný pohyb, vědomé dýchání nebo ukotvení přes pět smyslů či omezit pracovní úkoly mimo pracovní dobu.

Součástí terapie, která řeší pocity vyhoření, zpravidla bývá práce s perfekcionismem nebo nastavováním hranic. Cílem není naučit člověka zvládat ještě více úkolů, ale pomoci mu vytvořit udržitelnější způsob fungování. „Pro některé může být vhodná individuální psychoterapie, pro jiné například strukturované digitální terapeutické programy založené na principech KBT, jako je v Česku Mindwell. Důležité je, aby forma pomoci odpovídala závažnosti potíží a byla dostupná v době, kdy ji člověk potřebuje,“ uzavírá Jiřina Přikryl Maršálková. 

Autor: Mindwell

Foto: Mindwell