V <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/musime-zapomenout-na-to-ze-existuje-magicke-antibiotikum-na-vsechno-varuje-farmakolog-a-infektolog-jan-strojil" target="_blank" rel="noopener noreferrer">první části rozhovoru jsme si povídali o podstatě antibiotické rezistence</a>. Podívejme se na antibiotika nyní z pohledu maminky. Dítě trpí na dlouhotrvající kašle. Infekce pak často sedne na plíce a skončí zápalem plic. Řešením jsou dvakrát do roka antibiotika. Jak jinak to lze řešit, abych neohrozila dítě a zároveň nezvyšovala antibiotickou rezistenci?Až 90 procent bronchitid je způsobeno viry a ani těch zbylých 10 procent většinou nemá z léčby antibiotiky významný prospěch. Pacient se uzdraví sám. Kašel však může trvat i čtyři týdny a antibiotika nijak nezmění průběh nemoci. U dětí je situace obtížnější, protože jako lékaři balancujeme na hraně. Pro samotného pacienta je riziko podání antibiotik relativně malé, ale pro celou populaci je z hlediska rezistence nebezpečné. Prošvihnout ten vzácný případ, kdy jsou ATB namístě, je vnímáno jako větší prohřešek než je dát zbytečně.Navíc ze strany některých pacientů existuje na lékaře tlak, protože mají pocit, že <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/co-muze-prozradit-ze-vase-dite-potrebuje-antibiotika-a-kdy-jsou-zase-zbytecna" target="_blank" rel="noopener noreferrer">by antibiotika měli dostat</a>. Takže někdy lékař raději rezignuje a předepíše, i když si indikací není jistý, protože nechce riskovat hádku nebo stížnost. Úplně chápu kolegy, kteří jdou touto cestou „menšího odporu“. Navíc názory na vhodnost antibiotik se mění, předpis, který je dnes s otazníkem, mohl být před dvaceti lety standardem péče. Pohled na léčbu a naše poznání se vyvíjejí. Antibiotika tu ale nejsou pro naše pohodlí. Budeme je zase čím dál více potřebovat k samotné záchraně života.To ano, ale mnohdy není podle lékaře vyhnutí a zvlášť v dětském věku se řeší infekce antibiotiky častěji.&nbsp;Jak jsem říkal, u dětí je situace obtížnější, protože nikdo nechce mít nemocné děti a nikdo nechce nic prošvihnout, ani rodiče, ani lékař. Na druhou stranu je i hodně rodičů, kteří si antibiotika pro své dítě nevyzvednou. Krátce po promoci jsem dělal studii nevyzvednutých receptů a zrovna na dětské klinice byl podíl nevyzvednutých receptů na antibiotika přes 10 %. Což může být mimo jiné způsobeno i tím, že rodiče mají antibiotika doma od minule. Vždy záleží na komunikaci. V těchto hraničních případech nám může pomoci možnost předpisu na dálku. Mohu se s pacientem domluvit, že si zavoláme za dva dny, a pokud nebude lepší, pošlu mu recept na ATB. Nebo mohu rovnou vystavit recept, platí dva týdny, a pacient si případně vyzvedne lék až poté, co přijdou výsledky z laboratoře. Častým problémem je, že jsme velice netrpěliví – potřebujeme se rychle vrátit do práce, do školy. Řada infekcí se ale uzdraví sama a antibiotika trvání choroby nemusejí významně ovlivnit.&nbsp;Když jsme u toho včasného nasazení antibiotik, velkým strašákem byl nyní streptokok A, s kterým si tělo běžně dokáže poradit, ale někdy se to zvrhne tak rychle, že už je pozdě.&nbsp;U streptokoků se možných komplikací bojíme. Sice dnes nejsou tak časté, jako byly dříve, ale bohužel nemáme křišťálovou kouli a nevíme, u koho se dostaví. Dokud někdo neobjeví skvělý prognostický marker, kterým dokážeme rozlišit pacienty bez rizika a s rizikem, budeme se spíše klonit k aktivní léčbě. To rozhodování, zda konkrétního pacienta léčit, či antibiotika šetřit pro pacienty budoucí, se dělá jinak na úrovni populace a jinak tváří v tvář nemocnému. Je potřeba balancovat obojí.Dobrým ukazatelem pro <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/znamena-vzdy-vyssi-hladina-crp-ze-dostanete-antibiotika-neni-tomu-tak" target="_blank" rel="noopener noreferrer">nasazení antibiotik býval vždy test CRP</a>. Ukazuje se ale, že to také není jistý ukazatel bakteriální infekce.CRP je pořád užitečné a rychlost a dostupnost vyšetření je dnes výborná. Ale ukazuje se, že k vysokým hodnotám mohou vést i virové infekce a ta poučka „nad 30 (nebo 70) je to na ATB“ se ukazuje jako přílišné zjednodušení. Teď jsme u nás měli paní s virovou infekcí a CRP 200. Tyto laboratorní hodnoty nejsou absolutní. Lékař může na základě vlastní zkušenosti předepsat antibiotika i pacientovi s nepřesvědčivým laboratorním nálezem. Moderní medicína má někdy trochu tendenci léčit nálezy a čísla víc než pacienta. Částečně ve vlastní defenzivě, protože „po bitvě je každý generál“ a se znalostí výsledku pak každá nejistota vypadá jako chyba.<h2>Co doplní či nahradí antibiotika?</h2>Jaká je cesta ven? Nová antibiotika se nevyvinula desítky let. I některé firmy, které na antibiotikách pracovaly, zkrachovaly, protože proces tvorby je finančně velmi náročný.&nbsp;V současnosti máme několik možností, ale ani jedna z nich to sama nezachrání. Proto je <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/na-antibiotickou-rezistenci-umira-v-cesku-vice-lidi-nez-na-nasledky-dopravni-nehody-jak-muzeme-podle-odborniku-tento-negativni-trend-zvratit" target="_blank" rel="noopener noreferrer">téma antibiotické rezistence tak frekventované</a> a je potřeba „strašit“, aby vůbec nějaký nový lék mohl vzniknout. Lidstvo trochu trpí zkreslením přeživšího – tím, že jsme všechny předchozí výzvy zvládli, věříme, že zvládneme i ty budoucí. Ale samo se to nestane, je potřeba bít na poplach a plašit právě proto, aby bylo jasné, že už je potřeba něco dělat. Nedávno jsem slyšel argument „strašili nás ozonovou dírou a nic z toho nakonec nebylo“. Ale to je právě proto, že se něco změnilo, změnili jsme svoje chování a předešli jsme nejhoršímu. Nemůžeme pokračovat stejně a doufat, že se to nějak samo spraví.A co by se s tím zatím dalo dělat?Přístup musí být vícefaktorový. Zaprvé musíme šetřit, dokud to jde. Když mi v domácnosti dochází peníze, také se rozhlížím, kde si mohu přivydělat, ale zároveň šetřím to, co ještě mám. Zadruhé potřebujeme nová antibiotika. Jsem optimista, věřím, že budou, ale nebude to hned. Předpokládám minimálně 10 let. Na to navazuje třetí krok, více motivovat firmy k vývoji a vyrábění nových antibiotik. Každá firma má omezený rozpočet a realisticky je potřeba přiznat, že vývoj léčiv na chronické choroby, jako jsou diabetes, cholesterol nebo srdeční onemocnění, je finančně mnohem zajímavější než antibiotika, která bude sem tam někdo brát týden. Ten trh prostě není tak velký, zatímco náklady na vývoj jsou podobné. Je potřeba nastavit podmínky tak, aby se to firmám vyplatilo.To už by asi krabička antibiotika nestála pár desítek nebo stovek korun.Ocenění může být peněžní, tzn. naše společnost akceptuje, že antibiotika nebudou stát stokoruny, ale třeba desetitisíce. Těžko ale říct, zda je toto přijatelná cesta. Existují však i jiné cesty, jak společnost motivuje průmysl vyvíjet komerčně méně zajímavé léky. Například v případě, že firma uvede na trh nové antibiotikum, prodlouží se jí patent na komerčně úspěšný lék třeba na erektilní dysfunkci. Podobné pobídky již fungují pro vývoj léčiv na vzácné choroby, protože vyvíjet lék na nemoc, kterou trpí v Evropě třeba méně než 100 dětí, se komerčně nevyplatí. Farmaceutický průmysl je průmysl, je naivní očekávat, že budou fungovat jako charita. Neočekáváme to od pekáren nebo železáren, proč by se farmaceutické firmy měly chovat jinak?Jsou již nové léky na obzoru?Nevím o ničem převratném, co by se blížilo v dohledné době. Na obzoru jsou nějaké nové látky – většinou nová antibiotika z již existujících skupin. Je snazší upravovat již ověřené molekuly, aby měly lepší vlastnosti či lepší profil rezistence, než vyvinout zcela nový lék s novým mechanismem účinku. Proces je snazší, protože nezačínají od nuly. Začít od začátku je těžší a riziko neúspěchu je řádově větší. Některé firmy se ve svém výzkumu vracejí i k původním zdrojům antibiotik.Myslíte k přírodním?Ano, první antibiotika pocházela často z plísní či jiných mikroorganismů. Nově se některé týmy zaměřují třeba na mořské mikroorganismy, které nejsou ještě tak prozkoumané. Další nástroje poskytuje pokrok v oblasti molekulárních metod a genetiky – vědci dokážou například vzít plíseň, která produkuje penicilin, „vypnout“ jí daný gen a vystavit ji přítomnosti bakterií. Předpoklad je, že se takto může stimulovat produkce dalších „zbraní“, které mikroorganismy mají ve svém arzenálu. Není to tedy rozhodně tak, že by se nikdo nesnažil nové léky najít. Jenže cesta z Petriho misky v laboratoři až po krabičku v lékárně je hodně dlouhá, extrémně drahá a nejistá. Vývoj léčiv není vůbec sázka na jistotu. Naopak, míra selhání je obrovská a i řada léků, které „uspějí“ a dostanou se do prodeje, nezaplatí ani sama sebe. Je to tedy jen malá menšina léčiv, která pak musí zaplatit nejen sebe, ale i své selhavší nebo méně úspěšné sourozence.A další možnosti?Další cestou jsou některé úplně nové mechanismy – například bakteriofágy. To jsou viry, které napadají bakterie. Známé jsou už desítky let, ale jelikož antibiotika byla tak úspěšná a vypadalo to, že máme po problému, jejich výzkum tímto směrem trochu usnul. Zůstal aktivní v Rusku a ve střední Evropě. Zájem o ně teď celosvětově opět roste.&nbsp;Další linií jsou třeba monoklonální protilátky, které se dnes běžně využívají k léčbě rakoviny a autoimunitních chorob. Existují i monoklonální protilátky proti infekcím, třeba proti respiračním virům nebo proti toxinu klostridií. Velkou roli budou samozřejmě hrát i vakcíny. Pokud bychom byli schopni se proti některým problematickým bakteriím naočkovat, nemuseli bychom rezistenci řešit. Dalším mechanismem jsou inhibitory virulence, což je skupina léků, která bakterie nezabíjí, ale brání jim být patogenní. Bakterie se množí, ale nejsou schopny poškozovat hostitele. Tím dáme imunitnímu systému lepší pozici k obraně.<h2>Společnost závislá na lécích</h2>Jsou vedle antibiotik další léky, ve kterých vidíte nebezpečí v jejich nadužívání?Skoro všechny (smích). Bavili jsme se o antibiotikách, ale stejné nebezpečí hrozí i v případě antivirotik, antimykotik a antiparazitik. I viry a paraziti mohou být rezistentní. Trápí nás ale více antibiotika, protože jsou více exponovaná. Existují ale i další léky, které používáme častěji, než bychom museli. Zmíním třeba velmi oblíbené léky na kyselost žaludku – inhibitory protonové pumpy, třeba omeprazol, pantoprazol, jsou u nás i volně prodejné. Člověk pak sice nemá pálení žáhy, ale zase má mimo jiné vyšší riziko infekce klostridií, protože se tím oslabí jedna z obranných linií organismu.&nbsp;Žaludeční kyselina má svou funkci. Jsme obecně poměrně hodně medikovaná společnost. V České republice jsou léky hodně dostupné a levné, i když to tak nemusí někomu připadat. Někdy to vede k tomu, že lidé užívají zbytečně moc léků, které jim reálně nepřináší žádný benefit. Zažil jsem pacienty, kteří užívali 50 tabletek denně.To už ani pacient neví, na co je bere, ne?Mají často kombinace léků, které jdou „proti sobě“. Nežádoucí účinky jednoho léku se léčí jiným lékem. Často pak zjistíte, že když takovým pacientům některé léky vysadíte, nechybí jim, naopak je jim lépe. Vytloukáme někdy klín klínem. Když Američan vidí, jak dostupné a levné jsou léky v Evropě, nevěří tomu. Na jednu stranu je tato snadná dostupnost léčby samozřejmě dobrá, ale vede to k tomu, že někdy léčíme i to, co není potřeba. Protože to „nic nestojí“. A někdy nevíme, kdy přestat.Léky snižující kardiovaskulární riziko v horizontu 10 let o 6 % jsou fajn pro 60letého člověka, ale pokud třeba 85letý člověk umírá na rakovinu, je potřeba se ptát, co mu přinášejí. To je role lékařů, aby uměli i včas s léčbou přestat. Vracíme se ale opět k dilematu předepsat, nepředepsat. Je těžké pacientovi říct, tohle už nemusíte brát, protože už je to vlastně jedno. Nechci paušalizovat, ale někdy je moderní medicína v tomto ohledu odlidštěná. Jako společnost se tváříme, že smrt neexistuje nebo že je to medicínský problém.&nbsp;Občas to vypadá, jako bychom měli být nesmrtelní.Když jsem se o tom bavil se studenty a s kolegy, zjistil jsem, že máme po ukončení studia podobnou zkušenost – smrt pacienta vnímáme jako vlastní selhání, protože jsme připraveni zachraňovat životy a uzdravovat, pomáhat a nejsme ze školy nachystáni i na to, doprovodit pacienta na druhý břeh.&nbsp;Na toto téma je krásný dokument <a href="https://www.youtube.com/watch?v=Pq9DTHKGfyg&amp;t=2s" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Jednotka intenzivního života</a>, kdy na začátku lékař medikům řekne – počítejte s tím, že každý pacient vám umře. Dřív nebo později.&nbsp; Já jsem měl v tomto ohledu štěstí, že první pacientce, která umřela v mé péči, bylo 95 let. Byla poprvé v životě v nemocnici, zemřela ve spánku druhý nebo třetí den hospitalizace. Tenkrát jsem poprvé musel zvednout telefon a volat příbuzným. Dovolal jsem se synovi, kterému bylo 70 let. Přišel do nemocnice a do dneška si pamatuji, že to byl on, kdo utěšoval mě, protože já jsem byl úplně vykolejený z toho, že jsem jako lékař selhal. A on mi řekl: „Ale pane doktore, vždyť prožila krásný, zdravý, dlouhý život a zemřela v klidu. Vy byste to nebral?“ Dodnes na něj vzpomínám a děkuju mu za tu perspektivu. Udělali jsme ze smrti problém medicínský, když přitom je to problém duchovní, osobní a rodinný. Ale to je na jiný rozhovor.<figure class="image"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/52d93813a77ac79c9e2deadccd67b67a.jpg"></figure>Foto: MUDr. Jan Strojil / užito se souhlasem Jana StrojilaAutorka: Pavlína ZítkováFoto:&nbsp;

antibiotika-bakterie-shutterstock_384224401.jpg

medium_antibiotika-bakterie-shutterstock_384224401.jpg

small_antibiotika-bakterie-shutterstock_384224401.jpg

thumbnail_antibiotika-bakterie-shutterstock_384224401.jpg

Antibiotika budeme potřebovat k samotné záchraně života. Nejsou tu pro náš pohodlnější život, vyzývá infektolog Jan Strojil

Zhruba 15 let jste působil jako farmakolog. Pak ale přišla změna a přeorientoval jste se na infektologii. Proč? Co se stalo?Úplně jsem vyhořel. Sešlo se toho víc, osobní zdravotní komplikace a do toho jsem začal sloužit na covidovém oddělení, kde ten zápřah byl ze začátku opravdu extrémní. První a druhou vlnu jsme ještě jeli na adrenalinovém zápalu, ale postupně si to tempo vybralo svoji daň. Do toho jsem ještě působil jako předseda senátu naší lékařské fakulty a v senátu Univerzity Palackého v Olomouci, kde jsem se snažil zapojit do hledání řešení <a href="https://olomouc.rozhlas.cz/na-prirodovedecke-fakulte-v-olomouci-hrozi-stavkou-nelibi-se-jim-navrh-prevodu-8830797" target="_blank" rel="noopener noreferrer">sporu mezi novým vysokoškolským vědeckým ústavem a Přírodovědeckou fakultou</a>. Bylo toho víc, bohužel to vedlo k tomu, že jsem pak nebyl schopen ani dokončit rozdělaný projekt, který spadl na krk chudákům kolegům. Ale práce na covidovém oddělení mě naplňovala, tak jsem se nakonec rozhodl i v zájmu vlastního duševního zdraví přehodit výhybku a změnit zaměření, byla to pro mě v ten okamžik jediná cesta dopředu.Farmakologie je ale asi oproti infektologii spíše kancelářská práce.Atestoval jsem v roce 2009 z klinické farmakologie a od té doby jsem dělal jen konziliární konzultace, nepracoval jsem přímo u lůžka pacienta. Konzultovali jsme pro ostatní lékaře, dělal jsem modelování hladin léčiv a k lůžku jsem se dostal výjimečně. Hodně jsem učil a přednášel a z legrace vždycky říkal, že tím pacientům pomůžu mnohem víc, než kdybych je sám léčil. Ale na covidovém oddělení jsem zjistil, že mi kontakt s pacienty asi chyběl víc, než jsem si připouštěl.Stále ještě učíte?Učím teď na maličký úvazek na 2. lékařské fakultě v Praze, chybělo mi to.&nbsp;<h2>Antibiotika nám přestávají účinkovat</h2>Specializujete se mimo jiné na antibiotickou rezistenci, na kterou se nyní celosvětově začíná klást čím dál větší důraz. Kolikrát za život jste bral, pane doktore, antibiotika?(dlouze přemýšlí) To je zajímavá otázka. Za těch 40 let bych to spočítal na prstech dvou rukou. Určitě jsem je bral párkrát jako dítě. Tenkrát se ale k léčbě antibiotiky přistupovalo jinak. Každopádně nedávno dcera přinesla škaredou angínu a chytli jsme ji doma všichni.<a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/na-antibiotickou-rezistenci-umira-v-cesku-vice-lidi-nez-na-nasledky-dopravni-nehody-jak-muzeme-podle-odborniku-tento-negativni-trend-zvratit" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Antibiotická rezistence je celosvětovým problémem</a>. Je to opravdu tak vážné?&nbsp;Je. Vzpomínám si, že před problémem antibiotické rezistence a „koncem antibiotického věku“ nás na hodinách mikrobiologie varoval profesor Kolář už před 25 lety. Je to však problém plíživý, pozvolný, a dokud ho lidé nevidí na vlastní oči, tváří se bezstarostně. Nějak se to přece vyřeší. Jenže zjišťujeme, že se problém nevyřeší sám.Ale podobně jako třeba u Green Dealu se snažíme na malém území vyřešit opravdu globální problém. Například v Egyptě nebo Indii dostanete antibiotika bez předpisu v každé lékárně a lidé je kupují opravdu i na minoritní problémy. I když se v užívání antibiotik usměrníme, nejsme jen kapkou v moři?Jsme a nejsme. Samozřejmě se jedná o globální problém, jak ve smyslu toho, že je to problém celého světa, tak v tom, že když se někde bakterie objeví, může se rozšířit. Naštěstí se bakterie většinou nešíří tak rychle jako třeba virové respirační infekce. Další aspekt je, že pokud se nebudeme snažit my, tak to nemůžeme dost dobře chtít ani po ostatních. Člověk si musí zamést před vlastním prahem. Na druhou stranu, rezistentní kmeny vznikají lokálně třeba na jednotce intenzivní péče v konkrétní nemocnici. Problém je proto globální i ultralokální a stojí za to se chovat racionálně i na tom domácím dvorečku.<h2>Musíme léčit cíleněji</h2>Světová zdravotnická organizace (WHO) se snaží celosvětově implementovat systém klasifikace antibiotik AWaRe, který velmi jednoduchým způsobem informuje lékaře o tom, která antibiotika platí z hlediska rizika indukce a šíření rezistence za riziková („neekologická“) a která jsou bezpečnější, tudíž i vhodnější. Která antibiotika jsou například riziková a využívat by se měla minimálně?Nelze říct, že některá antibiotika by se neměla předepisovat, ale jako lékaři bychom měli vnímat citlivěji, jaká antibiotika vybíráme. Kvůli jisté pohodlnosti nás i pacientů se často léčí hodně infekcí širokospektrými antibiotiky à la Augmentin nebo Klacid, protože zaberou na spoustu infekcí. Potřebujeme ale léčit cíleněji a konkrétněji. A mít na paměti, že některé infekce nemusíme antibiotiky léčit vůbec nebo je můžeme léčit starým dobrým penicilinem nebo obyčejným amoxicilinem (amoxicilin je širokospektré β-laktamové antibiotikum, příbuzné ampicilinu, pozn. red.) a trochu rozšířit své portfolio, které používáme. Každé antibiotikum má své místo, ale musíme zapomenout na to, že existuje jedno magické antibiotikum na všechno. Dříve jsme věřili, že třeba azithromycin (patří do skupiny makrolidových antibiotik se širokospektrým účinkem; patří sem např. lék Sumamed, pozn. red.) je díky svému širokému záběru tak úžasný, že jím můžeme léčit skoro všechno. Dnes víme, že takové uvažování je slepou uličkou. Sumamed se užívá jen tři dny, což může být pro spoustu lidí velmi pohodlné.Navíc i když se bere tak krátkou dobu, účinek přetrvává i v dalších dnech. V čem je jeho hlavní problém?Ano, brát po tři dny jen jednu tabletu denně je velmi lákavé. Ale cenou za pohodlí je využívání širokospektrého antibiotika ve chvíli, kdy často není potřeba širokospektrá léčba. Navíc je to antibiotikum, která má vysoký selekční tlak na rezistenci. I kvůli tomu dlouhému účinku a dlouhému „dojezdu“ nízkých hladin se může stát, že si bakterie zvládne vytvořit rezistenci. Je to výborné antibiotikum, ale má své místo.Znám případy, kdy se například pacientka léčila s opakovanými záněty močových cest a lékař jí předepsal nízkou dávku antibiotika Furolin po dobu tří měsíců. Na jedné straně se chce pacientka dát dohromady, aby se infekce nevracely, na straně druhé tu všude kolují informace o antibiotické rezistenci. Co pak v takových případech?To jsou dvě rozdílné věci. Takové podávání k prevenci návratu infekce označujeme jako profylaktické. Jsou lidé, u kterých se infekce vrací tak často, že někdy nemají jinou možnost než být na nízké dávce antibiotika. Nebo jsou významně ohroženi kvůli poruše imunity, třeba po chemoterapii, a preventivní podání antibiotika může být namístě. Vždy je potřeba zvážit přínosy a rizika, jak pro konkrétního pacienta, tak pro populaci.<h2>Které bakterie jsou nejodolnější?</h2>Mezi nejodolnější druhy bakterií dnes patří Escherichia coli, Staphylococcus aureus, Klebsiella pneumoniae. Jak se tedy v těchto případech postupuje? Například vím, že v nose se zlatý stafylokok v podstatě neřeší a imunita si s ním musí poradit. Co když se ale dostane do jiných orgánů a začíná dělat větší paseku?V takovém případě záleží na tom, na co je bakterie rezistentní. Volíme pak cíleně taková antibiotika, na která je bakterie citlivá. U rezistentních stafylokoků jsou to často intravenózní antibiotika, která se podávají do žíly. Podobných rezervních antibiotik máme několik, ale šetříme jimi, abychom oddálili moment, kdy vznikne rezistence i na ně. Navíc jsou často dražší a toxičtější než běžně užívaná antibiotika. Takže i pacienta s rezistentní infekcí dokážeme většinou vyléčit, ale často za cenu delšího pobytu v nemocnici, vyšších nákladů a případných závažných nežádoucích účinků, které by třeba u běžného penicilinu nevznikly. Například v případě polyrezistentní bakterie Klebsiella (nepohyblivá, zapouzdřená, laktózu fermentující, fakultativně anaerobní tyčinkovitá bakterie, tvořící součást běžné flóry v ústech, trávicím traktu a na kůži, ale při přemnožení velmi nebezpečná, pozn. red.) může být nutné podat pacientovi antibiotika ze skupiny aminoglykosidů, která mohou být velmi toxická a poškodit ledviny nebo sluch.&nbsp;Jestliže je objevena bakterie ve stěrech, ale nemám příznaky, tak léčba není potřeba?Přítomnost bakterie na sliznicích (tzv. kolonizace) není sama o sobě infekcí a není nutné ji vždy léčit. Někdy jsme ale zbytečně zbrklí, a když nám při rutinním vyšetření moči, stěru z nosu či z krku nějaká bakterie vyroste, máme tendenci se jí hned zbavit. U některých pacientů to může být potřeba, například u pacientů před transplantací, těhotných, ale u jinak zdravých jedinců nemusí kolonizace samotná být důvodem k podávání antibiotik.&nbsp;Vedle infekce močových cest jsou často rezistentní bakterie ve střevech. Které?Největším strašákem, který se nám vrací jako bumerang z důvodu nežádoucích dopadů užívání antibiotik, jsou klostridie (Clostridioides difficile, grampozitivní anaerobní bakterie tyčkového tvaru, které při přemnožení začnou vytvářet toxiny, což se nejčastěji projevuje zdlouhavými průjmy a bolestmi břicha, pozn. red.). Tyto bakterie mohou žít ve střevě člověka a nic mu nedělají, protože žijí v rovnováze se spoustou dalších bakterií, které jim nedovolí přerůst. Jestliže ale pacient bere antibiotika, která na klostridie nezabírají, což je většina z nich, ale zároveň vybijí normální mikroflóru, klostridie získají prostor a mohou způsobit infekci. Mají navíc velmi dobrou schopnost se šířit, protože sporulují (spora je u bakterií buňka, která slouží k dlouhodobému přežití za nepříznivých podmínek, pozn. red.) a jsou rezistentní vůči některým typům dezinfekce.Proto se velmi lehce šíří, třeba i v nemocničním prostředí, a stávají se čím dál větším problémem. Může být složité se jich zbavit a ke zničení jsou potřeba velmi přísná hygienická opatření. Poslední roky se nárůst počtu infekcí touto bakterií trochu oploštil, ale v minulé dekádě byl velmi strmý. Nejen že se vyskytují častěji, ale zároveň se stávají rezistentními vůči levným antibiotikům, kterými jsme je dříve běžně léčili.&nbsp;O jakém nárůstu tu mluvíme?Zhruba 2,5krát za posledních 10 let, ale cca 40krát za posledních 20. Zrovna dnes jsem hospitalizoval na oddělení dosud zdravou 20letou slečnu s těžkým zánětem střev způsobeným touto bakterií. Byla nedávno léčena dvěma širokospektrými antibiotiky pro zánět dutin, kde lékem první volby by měl být právě ten obyčejný penicilin. Dopady nadužívání antibiotik jsou reálné a netýkají se jen chroniků a starých lidí.Když už jsou antibiotika nasazena a vymýtí i dobré bakterie ve střevech, jak si co nejvíce ochránit střevní mikroflóru? Stačí běžná probiotika?&nbsp;Nejlepší prevencí postantibiotických průjmů je nebrat zbytečně antibiotika. Stále se k tomu vracím, ale desítky procent antibiotik jsou předepsané zbytečně. Poměr přínos/riziko je v některých případech extrémně nevýhodný. Předpis antibiotik na virovou infekci pacientovi nic užitečného nepřináší, ale riziko je přítomno, včetně těchto závažných komplikací. Bohužel ani probiotika nejsou proti klostridiím 100% záchranou. To ale neznamená, že nemají smysl. Klostridie jsou jen špičkou ledovce, tím horším, co se může střevům stát. Kromě klostridiových kolitid je spousta dalších pacientů, kteří mají po antibiotikách průjem – označujeme jej jako postantibiotický průjem, což je důsledek dysmikrobie – střevní flóra se rozhodí. V těchto případech jsou probiotika užitečná.Jak bych jako maminka měla řešit u svého dítěte opakované respirační nemoci a antibiotika? Jak v současnosti probíhá nový vývoj antibiotik a jsou na obzoru nové typy léků? Co nám může v boji s antibiotickou rezistencí pomoci? Přečtěte si v <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/antibiotika-tu-nejsou-pro-nas-pohodlnejsi-zivot-budeme-je-cim-dal-vice-potrebovat-k-samotne-zachrane-zivota-vyzyva-infektolog-jan-strojil" target="_blank" rel="noopener noreferrer">druhé části rozhovoru s MUDr. Janem Strojilem, Ph.D.</a>.Autorka: Pavlína ZítkováFoto: užito se souhlasem MUDr. Jana Strojila

large_jan-strojil-uprava.jpg

medium_jan-strojil-uprava.jpg

small_jan-strojil-uprava.jpg

thumbnail_jan-strojil-uprava.jpg

jan-strojil-uprava.jpg

Musíme zapomenout na to, že existuje magické antibiotikum na všechno, varuje farmakolog a infektolog Jan Strojil

Je důležité na úvod zmínit, že <a href="https://www.antibiotickarezistence.cz/jak-antibiotika-funguji/#bakterie-a-viry" target="_blank" rel="noopener noreferrer">antibiotika se předepisují jen na infekce bakteriálního původu, ne virového</a>. Co nám tedy může napovědět, že děti nakazila bakterie?&nbsp;Projevem bakteriální infekce mohou být horečky. Interval mezi nimi je často kratší než 4 hodiny a i přes dostatečné dávky léků na teplotu nemusí klesat pod 38°C. Samozřejmě tento průběh může být i na začátku virového onemocnění, ale tam většinou postupně dochází k prodloužení intervalů horeček a také poklesu teplot.Žlutozelená nudle tedy není projevem bakteriální infekce?Určitě není, jak se dost často mylně traduje.Rýma tedy signalizuje spíše virovou infekci, na kterou se antibiotika nemají předepisovat, protože na ně nefungují?Nedá se to úplně zobecnit, nicméně často se u běžných virových infekcí horních cest dýchacích setkáváme s vodnatou až hlenovou sekrecí z nosu i zelené barvy, kýcháním, kašlem, někdy hlenovou sekrecí z očí a začervenáním spojivek. Teplota může být zvýšená, ale i horečka. Dítě s virózou většinou dobře reaguje na léky proti teplotě.A co kašel? Je třeba tzv. suchý spojený s infekcí virovou a hlenový s bakteriální?To se bohužel říci nedá. Většinou na začátku infektu bývá kašel suchý, potom vlhne a přidává se tvorba hlenu. To je stejné pro oba druhy infektu – virového i bakteriálního.Pokud se tedy jedná o infekci bakteriálního původu, kdy by měla pomoci antibiotika, jaké jsou zásady jejich užívání?&nbsp;Principy jsou poměrně jednoduché: dodržovat časový rozestup určený lékařem a doporučenou dobu užívání a také brát léky dle jeho doporučení s jídlem či na lačno.<h2>Kdy jsou antibiotika nezbytná?</h2>Když přijde rodič s dítětem k vám do ordinace, jaké máte nástroje pro určení správné diagnózy, které také napoví, zda jsou antibiotika třeba, či nikoliv?Využíváme především metodu CRP, která nám pomáhá odlišit virové onemocnění od bakteriálního, i když to není stoprocentní. Dále máme k dispozici Streptest, rychlý test provedený přímo v ordinaci k průkazu streptokokové infekce z výtěru z krku, anebo výtěr krku, který odesíláme na kultivaci (bohužel trvá 3 dny). Případně pošleme pacienta na vyšetření ke specialistům, např. na ORL.Na jaké konkrétní diagnózy jsou <a href="https://www.antibiotickarezistence.cz/jak-antibiotika-funguji/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">antibiotika nezbytná</a>?Antibiotika potřebujeme na streptokokovou angínu, spálu, zánět ledvin, bakteriální zápal plic, bakteriální zánět středního ucha. Zkrátka tam, kde je vyvolavatelem bakterie.Předpokládám, že právě na tyto diagnózy předepisujete antibiotika nejčastěji. V jaké formě, aby to bylo pro dětský organismus adekvátní?&nbsp;Ano, nejčastěji předepisujeme antibiotika na streptokoková onemocnění – angíny i spálu, záněty ledvin nebo zápaly plic. Zde využíváme tablety, u menších dětí sirupy. Občas se nevyhneme použití antibiotické masti při kožních infekcích a kapkám do očí a uší.Jak je to s dlouhodobým nachlazením, které bývá virového původu a indikace antibiotik by s léčbou nepomohla? Rodiče bývají nervózní, když u dítěte trvá rýma a kašel třeba 3 týdny. Je to normální?&nbsp;Běžné nachlazení u mladších dětí trvá i několik týdnů. Bohužel čím jsou děti mladší, mívají menší schopnost se vysmrkat, nebo vykašlat hlen. I to ovlivňuje délku nemoci.<h2>Záludnost antibiotik</h2>V čem je užívání antibiotik záludné? Projevují se u dětí často vedlejší účinky?Pokud předepíšeme antibiotika širokospektrá (když nevíme, na jakého konkrétního původce infekce působit), často u dětí dochází k průjmu z důvodu narušení střevního mikrobiomu. Navíc čím více užíváme širokospektrální antibiotika, tím více si na ně bakterie dokáží vytvářet odolnost. A pak se stává, že antibiotika už nejsou v boji proti bakteriálním infekcím účinná, i když by měla.Co to znamená? Že nám <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/na-antibiotickou-rezistenci-umira-v-cesku-vice-lidi-nez-na-nasledky-dopravni-nehody-jak-muzeme-podle-odborniku-tento-negativni-trend-zvratit" target="_blank" rel="noopener noreferrer">antibiotika přestávají fungovat</a>?Ano, přesně tak. Celý svět řeší ztrátu léčivých účinků antibiotik. Jakmile neúčinkují, člověk může zemřít na nějakou poměrně banální infekci, kterou způsobila odolná bakterie. Některé studie tvrdí, že v r. 2050 mohou být větším zabijákem odolné kmeny bakterií než rakovina.A otázka na závěr: Co byste poradila rodičům i dětem, aby zůstali v co největší zdravotní pohodě?Nepřecházejte nemoci, když vám není dobře. Tělo vám naznačuje, že si potřebuje odpočinout. I když vám přijde, že na to nemáte čas, zkuste to. Sami sebe se ptejte, co potřebujete, aby vám bylo lépe. A zkuste si to splnit.<figure class="image image_resized" style="width:61.92%;"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/3df8a61297fb21f9acdf2fb096fb24d3.jpg"></figure>Foto: Mudr. Lucie Mynářová (zdroj fotky: užita se souhlasem Lucie Mynářové)Autor: redakce Našezdravotnictví.czIlustrační foto: Shutterstock

medium_nemoc-dite-shutterstock_514868653.jpg

small_nemoc-dite-shutterstock_514868653.jpg

thumbnail_nemoc-dite-shutterstock_514868653.jpg

nemoc-dite-shutterstock_514868653.jpg

Co může prozradit, že vaše dítě potřebuje antibiotika? A kdy jsou zase zbytečná?

„Synovi našli v moči rezistentní bakterii. Okamžitě jsme odešli do izolace. Syn nesměl vycházet z pokoje a my jako rodiče jsme museli mít ochranný oděv. Lékaři dělali častěji testy, aby se bakterie nerozšiřovala dál do těla. Mě jako mámu informace vylekala, ale lékaři nás uklidňovali, že budou kontrolovat, aby se bakterie nešířila dál. Naštěstí se situace nezkomplikovala, syn se jí zbavil sám a zbytek hospitalizace jsme strávili na standardním pokoji,“ vypráví jedna maminka příběh, který dopadl dobře. Ne každý příběh má ale takový šťastný konec, zvláště u starších osob nebo pacientů s přidruženými onemocněními.„Situace v České republice bohužel není ideální. V rámci sledování zastoupení rezistence u vybraných bakterií se často více blížíme zemím východní a jižní Evropy než vyspělým zemím západní či severní Evropy. I u nás se již setkáváme s bakteriemi, které jsou natolik odolné, že léčba infekcí, které vyvolávají, je obtížná, či dokonce zcela nemožná,“ objasňuje MUDr. Milan Trojánek, Ph.D., přednosta Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny FN v Motole.<figure class="image"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/fdbc6afd3696be5aced5338da6ede617.jpg"></figure>Zdroj: <a href="http://www.antibiotickarezistence.cz">www.antibiotickarezistence.cz</a>I když si podle průzkumu agentur Remmark a Engage Hill už 82 procent lidí v Česku uvědomuje, že antibiotika nejsou určena na viry, někteří se jich stále dožadují. Někteří si dokonce nasadí antibiotickou léčbu sami bez konzultace s lékařem.„Z průzkumů vyplývá, že téměř 18 % dotazovaných užívalo antibiotika bez konzultace s lékařem a 37 % respondentů se mylně domnívalo, že antibiotika dokážou urychlit léčbu nachlazení. Znalosti Čechů jsme si ověřili dalším průzkumem o sedm měsíců později, po skončení první fáze osvětové kampaně, a výsledky prokázaly znatelné zlepšení. Věříme, že se nám podaří snížit preskripci antibiotik aspoň tak jako ve Francii, kde se to díky osvětové kampani podařilo o čtvrtinu,“ zmiňuje doc. MUDr. Helena Žemličková, Ph.D., vedoucí Národní referenční laboratoře pro antibiotika SZÚ a odborná garantka projektu Antibiotickarezistence.cz.<h2>U kterých bakterií je rezistence největší?</h2>Bohužel od dob Flemingova objevu (skotský bakteriolog Alexander Fleming objevil v roce 1928 první antibiotikum a veřejnost s ním seznámil o rok později, pozn. red.) moc dalších nových antibiotik nevzniklo. Téměř 99 procent používaných antibiotik je starší 25 let. Podle lékaře a klinického farmakologa z FN Olomouc MUDr. Jana Strojila, Ph.D., snad v žádném jiném oboru, ať už vezmeme diabetologii, onkologii anebo další, nejsou léky tak staré.Příčinou je mimo jiné to, že jejich vývoj není ekonomicky natolik zajímavý jako třeba u léků na diabetes, které jsou užívány celoživotně, nebo léků proti rakovině. Což dokazuje i to, že tři společnosti zodpovědné za pět z 15 nových antibiotik od roku 2010 zkrachovaly.<figure class="image"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/5f8b0aa80d1efb89747b4a822b724e64.png"></figure>Graf: Bakterie nejvíce rezistentní na antibiotika podle počtu případů a v počtu způsobených úmrtí (zdroj: www.antibiotickarezistence.cz, poskytl MUDr. Milan Trojánek, Ph.D., přednosta Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny FN v Motole)Mezi nejodolnější druhy dnes patří Escherichia coli, Staphylococcus aureus, Klebsiella pneumoniae, Streptococcus pneumoniae, Acinetobacter baumannii nebo Pseudomonas aeruginosa.&nbsp;„Když si vezmeme takovou běžnou bakterii, jako je E. coli, je to bakterie, která je poměrně přátelská. Chovala se vstřícně a nerada získává faktory rezistence, přesto rezistenci získává v populaci poměrně velkou. Když už i ta ‚hodná‘ E. coli získává rezistenci, tak je to problém ohromný a celosvětový,“ varuje lékař Trojánek.<figure class="image"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/719a59264fe975f1c09add855705fc31.png"></figure><figure class="image"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/ce0f2ec515045f8de393a83284dae1b0.png"></figure>Grafy: Vývoj rezistence bakterií E. coli a Klebsiella pneumoniae v Evropě na antibiotika (zdroj: www.antibiotickarezistence.cz)&nbsp;<h2>Jak rezistenci minimalizovat?</h2>Jakmile začne být jednou bakterie rezistentní, už rezistentní zůstane. Vývoj nových léků a možností potrvá mnoho let, proto je potřeba, aby se s používáním antibiotik šetřilo a podávala se jen v případech, kdy je to nezbytné.Navíc jsou často předepisována širokospektrá antibiotika. V případě běžných a obvykle nezávažných infekcí je ale vhodné použít antibiotika s co nejužším spektrem účinku. Důvodem je zacílit na nejpravděpodobnější či prokázané původce infekce a ochránit přirozenou mikroflóru lidského těla.&nbsp;„Nejsou antibiotika jako antibiotika. Liší se například v množství a kvalitě nežádoucích účinků, mají různé mechanismy působení, a proto také odlišné spektrum účinnosti. I jejich léčebný efekt nastává v různou dobu. Často máme volbu z více možností. Rozhodně ale neplatí, že to nejlepší antibiotikum je to, které účinkuje na nejvíc bakterií a bere se za den co nejméně často, aby to bylo pohodlné. Právě naopak, tento přístup ‚s kanonem na vrabce‘ je jednou z příčin našich současných potíží. Navíc velká část běžných infekcí je virového původu a antibiotika u nich nemají význam. Nicméně ani některé bakteriální infekce, například záněty průdušek či některé střevní infekce, není potřeba antibiotiky léčit, tělo si s nimi poradí stejně dobře samo. Antibiotika by měla být spíše skalpel, kterým cíleně a s rozmyslem řešíme problémy, jež jinak řešit nejde,“ zmiňuje MUDr. Strojil.Efektivním nástrojem, který může vést ke snižování výskytu rezistentních bakterií, je také zkrátit délku antibiotické terapie u některých infekcí a inspirovat se tak severní a západní Evropou.„Čím dál více studií hovoří o tom, že u běžnějších infekcí, např. u močových či respiračních, můžeme délku léčby antibiotiky zkrátit. Důležité je také eliminovat předepisování méně vhodných antibiotik, mezi něž patří tzv. třídenní, která mají řadu negativních charakteristik a zároveň značně indukují rezistenci. Nadužívají se především u respiračních infekcí. Naším cílem je zvýšit poměr užívání méně rizikových a ekologičtějších antibiotik, kam se řadí třeba i obyčejný penicilin nebo antibiotika penicilinové řady,“ doplňuje MUDr. Trojánek.Neméně důležitou možností je očkování, které již proti mnoha bakteriím máme. Proti tuberkulóze, meningokoku, pneumokoku a mnoha dalším. Jak ekonomicky, tak i v případě vedlejších účinků je prevence méně nebezpečná a levnější než pak podle doktora Strojila následné hašení požáru.„Pokud jsme schopni populaci naočkovat a bakterie v podstatě eliminovat, pak by nemusela být řeč o rezistenci. Očkování je tak další cesta vývoje, která nás může zachránit před infekcemi, ale víme z doby covidové, že očkování prošlo složitým obdobím. Problém očkování je, že se dává zdravému člověku, který nevidí tu potřebu. Kdyby očkovací látky měly takové nežádoucí účinky, jako mají antibiotika, nikdo by je nedoporučoval. Ale když vám přijde pacient, že už druhý týden kašle, tak se dožaduje toho Klacidu, přestože jde třeba o virové onemocnění,“ uzavírá MUDr. Jan Strojil s tím, že Klacid má oproti například očkování proti covidu mnohem více nežádoucích účinků.Autor: Pavlína ZítkováFoto: Shutterstock

antibioticka-rezistence-shutterstock_1061567048.jpg

medium_antibioticka-rezistence-shutterstock_1061567048.jpg

small_antibioticka-rezistence-shutterstock_1061567048.jpg

thumbnail_antibioticka-rezistence-shutterstock_1061567048.jpg

Na antibiotickou rezistenci umírá v Česku více lidí než na následky dopravní nehody. Jak můžeme podle odborníků tento negativní trend zvrátit?

Veřejné dotykové obrazovky, které kolem sebe vídáme a které používáme čím dál častěji, se ukazují být překvapivým rizikem a zdrojem nejrůznějších nákaz. Jediný dotyk nebo potažení prstu nasbírá nespočet bakterií, které prozrazují velmi nelichotivé informace o těch, co používali obrazovku před vámi. Třeba to, že si po použití toalety neumyli ruce... Fekální bakterie jako předkrmRiziku dotykových obrazovek na veřejnosti se věnovalo už více studií, ale ta poslední je zvláště nepříjemná. London Metropolitan University se rozhodla zkontrolovat dotykové obrazovky restaurací McDonalds v Londýně a Birminghamu.Výsledek? Všechny (!) ze zkoumaných obrazovek na sobě nesly stopy stolice. Tedy mimo jiné, protože studie toho našla mnohem víc. Bakterie na dotykových obrazovkách pocházejí nejen z lidských střev, ale dokonce i z těch zvířecích. Také z čenichů, z lidských nosů, z úst či krku.<a href=\""https://www.londonmet.ac.uk/news/articles/tests-find-traces-of-faeces-on-popular-restaurant-touchscreens/\"" target=\""_blank\"">Studie </a>londýnské univerzity objevila na šesti dotykových obrazovkách McDonalds v Londýně a na dvou v Birminghamu například střevní bakterie Enterococcus faecalis nebo bakterie stafylokoka, které mohou v krajním případě způsobit i otravu krve a syndrom toxického šoku. Dloubání v nose a stafylokokAni sami výzkumníci zřejmě tak vysoký a pestrý výskyt bakterií na dotykových obrazovkách nečekali. \""Byli jsme všichni překvapeni, kolik fekálních bakterií bylo na dotykových obrazovkách. Ty přitom způsobují infekce, po kterých lidé končí v nemocnicích,\"" přiznal Paul Matewele, mikrobiolog londýnské univerzity, který obrazovky testoval.Znepokojil ho především výskyt stafylokoka, což je nakažlivá a proti antibiotikům často rezistentní bakterie. Asi čtvrtina populace je jejím přenašečem a má ji usazenou například v nose. \""Začíná to u lidských nosů. Pokud se jich lidé dotýkají prsty a přenesou bakterie na dotykovou obrazovku, může to být nebezpečné pro ty, co přijdou po nich,\"" vysvětlil Paul Matewele. Obrazovky jako důkaz špatné hygieny rukouDalší nalezenou bakterií byla Enterococcus faecalis, která pochází z flóry v našich střevech. Infekce může způsobit horečku, únavu, bolesti hlavy, zimnici, zvracení nebo průjem. A ve vážnějších případech může vést i ke vzniku meningitidy nebo infekcí močových cest. \""Je to běžný rezident střev. Pokud jsou tyto bakterie na dotykovém displeji, je to pravděpodobně kvůli tomu, že si někdo neumyl ruce po odchodu z toalety,\"" konstatovala Sarah Fankhauserová, odborná asistentka biologie na Oxfordské univerzitě.Šokujícím nálezem ve studiích byly podle výzkumníků rovněž baktérie listérií, které způsobují nebezpečné potravinové nákazy. I tahle bakterie je \""fekální\"" a kromě střev ji najdeme také v půdě. Ochrana? Umývat si ruce a používat dezinfekční gelyOchrana před riziky dotykových obrazovek je zdánlivě snadná - klidně se jich dotýkejte, ale umyjte si hned potom ruce. Patrně nejdůležitější to bude u obrazovek v restauracích. \""Nejvíc mě znepokojují dotykové obrazovky, tam, kde se objednávají potraviny konzumované bez příboru. Mnoho lidí, kteří si je objednají, si nenajde čas na umytí rukou předtím než začnou jíst s jejich kontaminovanýma rukama,\"" komentoval studii děkan a profesor veřejného zdraví na New York Medical College Robert Amler.Nejlepší obranou je podle něj časté mytí rukou. Obrazovky se sice průběžně dezinfikují, ale neznamená to, že se tak děje po každém použití. Ochrana je tedy jen na vás. Důležité je to hlavně před jídlem. Ideální je umýt si ruce co možná nejčastěji, pod tekoucí vodou a s použitím mýdla, ale vyplatí se používat také dezinfekční prostředky na ruce. David GarkischFoto: MaxPixel.net, CC0<div> </div>

Dotykové obrazovky zblízka: Našli na nich i fekální bakterie. Lidské a zvířecí

Začíná to únavou a příznaky jako u lehké virózy a o několik hodin později už můžete být v bezvědomí a skutečně bojovat o život. Nikdo si nemůže být jistý - ani tím, jestli meningokoka chytí, jestli onemocní, jak závažně, jestli vůbec přežije a případně s jakými následky. Jedinou ochranou je očkování.Meningokok je lidská bakterie a šíří se tedy výhradně mezi lidmi. Známe jí celkem třináct druhů. Bakterie přežívá u svých bacilonosičů v nosohltanu a na vzduchu nevydrží déle než několik vteřin. Přenáší se obvykle při úzkém kontaktu – kašlem, kýcháním nebo líbáním. Inkubační dobu má mezi jedním až osmi dny.Přestože může meningokok postihnout úplně každého, nejohroženější jsou hlavně dvě skupiny - ty nejmenší děti do pěti let a pak dospívající a mladí dospělí. Především proto, že se pohybují ve velkých kolektivech, kde se meningokok snadno přenáší. Jak rozpoznat infekci? Všímejte si příznakůMeningokok může, ale nemusí vyvolat meningitidu, tedy zánět mozkových blan, otravu krve a sepsi organismu. Nejdůležitější přitom je, rozpoznat nemoc včas. Není to ale snadné, protože infekce zprvu připomíná obyčejnou virózu.&nbsp;V řádech hodin, někdy i minut, se však stav nemocného rychle zhoršuje. Přichází horečka, neklid, bolesti hlavy, světloplachost, někdy zvracení, ztuhlost šíje a vyrážka. Tyto příznaky se ale nemusí vyskytovat všechny najednou.&nbsp;Poznat by je měl nejen každý lékař, ale i rodič. Typicky se u nákazy meningokokem vyskytuje také vyrážka, bledá nebo skvrnitá kůže. Zprvu malé nachové body se postupně rozrůstají do větších lézí.&nbsp;Právě vyrážka může být dobrým ukazatelem na meningokoka. “Pokud má dítě horečku a objeví se vyrážka, která po zatlačení sklenicí či jiným průhledným předmětem nevymizí, je nutné okamžitě přivolat rychlou lékařskou pomoc,\"" prozradil jeden trik docent Rastislav Maďar, který se specializuje na epidemiologii, prevenci a kontrolu infekčních nemocí a cestovní a tropickou medicínu. Nejohroženější jsou děti, dokazuje statistikaLékaři musí co nejdříve nasadit léčbu antibiotiky, ale i tak může být pozdě, protože infekce bývá příliš rychlá a mnoho dalších dějů už nelze zastavit. Meningokok totiž způsobuje zvýšenou srážlivost krve. Tyto sraženiny pak ucpávají drobné cévy, způsobují nedokrvení a odumírání tkání i orgánů. Proto také mnoho pacientů končí s amputovanými končetinami.Loni bylo v Česku diagnostikováno 68 invazivních meningokokových onemocnění, což je ve srovnání s předchozím rokem o 25 případů více. Celkem 10 z nich skončilo úmrtím. Největší počet nemocných je mezi dětmi ve věku do 11 měsíců, u nichž nemocnost vzrostla oproti roku 2016 dvojnásobně. Počty pacientů se zvýšily také v dalších věkových skupinách – u dětí ve věku 1–4 let a dospívajících mezi 15.&nbsp; – 19. rokem. Očkování zabírá spolehlivě. Zvažte ho aspoň u dětíSprávná léčba a zejména včasná prevence meningokokové infekce je zásadní. Nejúčinnější ochranou je ale očkování, které celkovou nemocnost i úmrtnost snižuje. V tuzemsku se v rámci očkovacího kalendáře hradí očkování proti meningokokovým infekcím pouze vybraným, chronicky nemocným rizikovým skupinám pacientů jakéhokoliv věku.&nbsp;Nicméně chcete-li vy nebo vaše děti očkování podstoupit, můžete se obrátit na svou zdravotní pojišťovnu. Například Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra svým klientům v rámci fondu prevence přispívá částkou až do výše 500 Kč. \""Proplácíme očkování proti meningokoku A, B nebo C a příspěvek mohou klienti čerpat jednou ročně. Za loňský rok ho spolu s očkováním proti pneumokoku využilo 2 087 našich klientů, celkově jsme na obě očkování vyplatili částku 1 252 744 korun,\"" uvedla tisková mluvčí Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra Hana Kadečková. David GarkischIlustrační foto: Flickr.com, CC0<div> </div>

bakterie

Antibiotika budeme potřebovat k samotné záchraně života. Nejsou tu pro náš pohodlnější život, vyzývá infektolog Jan Strojil

Musíme zapomenout na to, že existuje magické antibiotikum na všechno, varuje farmakolog a infektolog Jan Strojil

Co může prozradit, že vaše dítě potřebuje antibiotika? A kdy jsou zase zbytečná?

Na antibiotickou rezistenci umírá v Česku více lidí než na následky dopravní nehody. Jak můžeme podle odborníků tento negativní trend zvrátit?

Dotykové obrazovky zblízka: Našli na nich i fekální bakterie. Lidské a zvířecí

Polibek či kýchnutí a máte smrtícího meningokoka. Jak se chránit?